Dnešní svět

9. february 2014 at 19:08 | Nell |  writing about anything
Na začátek chci říct, že to, co teď napíšu, je to, co vidím. To, jak mi všechno připadá. A chci říct, že to tak pravděpodobně vůbec není, ale jenom se mi to zdá, a že kritizuju, přitom dělám to stejné. Ale přestože mně vadí, co dělají všichni včetně mě, nemůžu si pomoct a musím o tom něco říct.
Nechci psát ty trapné kecy o tom, jak je dnešní mládeš hrozná, všichni kouří, pijí, jsou zlí a trapní, drzí, nechovají se správně. Protože ačkoliv se mi to nelíbí, jsem jedna z nich. Nejsem ten extrém, ale jsem ta "dnešní mládež", jak rády říkají třináctileté holky dvě minuty po tom, co na facebook hodí fotku bez trička a hádají se s lidmi, že opravdu jsou hnusné. Přestože jsem jedna z těch mladých hrozných lidí, vidím věci. Vidím, co není správné. A nejen to. Štve mě to. Ale to je konec, protože s tím nic moc nedělám.


TA věc, která mě v dnešním světě (což zní divně, protože já si nepamatuju ten včerejší) štve, jsou digitální věci. Mobily. Tablety. A dejme tomu i počítače a notebooky. Na jednu stranu mě nehorázně štvou, ale na druhou je miluju, protože mi všechno zjednoduššují a dělají můj život zábavnějším. A to je to špatné. Nedokážu si představit svět bez nich. Nedokážu si představit, že bych šla do školy bez mobilu. Zní to hrozně. A hrozné to je. Ale je to prostě tak. Minimálně jednou denně na chodbě ve škole vrazím do někoho, kdo kouká do mobilu. Dneska jsem čekala na vlak, který se zpozdil, a schválně jsem se podívala po místnosti, ve které jsme byli. Tři lidi měli knížku, dalších deset mobil, tablet nebo notebook. A bum!, byla jsem tam já se čtečkou. Tohle je trochu paradox.

Ale tohle všechno ještě docela chápu. Zkrátit si čekání zkontrolováním Facebooku. Ale na co sakra všichni potřebujeme být na mobilu při obědě? Strašně nás to nutí, když už jsme po jídle, ten mobil zapnout a začít se prohrabávat milióny obrázků na tumblru. Mám to tak, spousta mých přátel to tak má. A stejně, hrozně mě to štve. Protože tohle je fakt hloupé, sedět a nad talířem plným nedojezeného jídla hrát Flappy Birda.

Před pár dny jsem si uvědomila, jak komunikace přes sociální sítě strašně ovlivňuje naše vystupování, komunikaci s lidmi naživo, jak se chováme, jak jsme příjemní a jak ne, prostě strašnou spoustu věcí. Samozřejmě že komunikovat online je jednodušší. Aspoň pro mě určitě - napíšu to, co bych v reálu neřekla, nebo spíš tomu, komu bych to v reálu neřekla. Je to snažší. Nevidím výraz toho druhého na tváři, nevidím jeho reakci, jenom vidím, že píše - prostřednictvím šedé bubliny, ve které se načítají tři tečky pořád dokola, dokud dotyčný se spoustou pravopisných hrubek, za které bych osobně nejradši zabíjela, nedopíše to, co potřebuje.

Ale tohle není jenom o komunikaci, i když v tom hraje obrovskou roli. Je to o tom, jak nejsme schopni dělat nic jiného. Nevím jak vy, ale když přede mě položíte notebook, vedle něj učení a vedle toho knížku, vyberu si knížku, protože ta mě dostane do jiného světa. Ale neudělám to pokaždé. Asi tak ve čtyřiceti procentech si vyberu notebook, protože tam se dá strávit spousta času, nic mi to neudělá, jenom ten den uteče nějak rychleji a já potom večer nadávám, že nic nestíhám, a že to je kvůli tomu, že je toho na mě moc a nee, já na všechno kašlu. A přitom ta spousta času, kterou denně strávím na mobilu nebo na počítači, je obrovská. Například zkuste si někdy změřit, jak dlouho vám trvá, než se podíváte na všechny sociální sítě a tak, kde jste přihlášení. Twitter, facebook, tumblr, instagram,... Je toho spousta. Nebo navštěvování blogů. Když si chci ty články opravdu přečíst, což je vždycky, strávím na každém blogu minimálně deset minut. A za tu dobu by se dala stihnout strašná spousta (nic ve zlém) užitečných věcí.

Ve zkratce: Ohromně moc bych chtěla zkusit, jaké to bylo, když nebyly chytré telefony. Nesvádím to jenom na ně, ale jsou to největší viníci toho všeho. Chtěla bych zkusit, jaké to je, když jdete po ulici bez toho, abyste se každých pět minut podívali do mobilu. Chtěla bych zkusit, jaké to je, dávat celou hodinu ve škole pozor. Chtěla bych zkusit, jaké to je, když se lidé zajímají jeden o druhého jinak než prostřednictvím pitomých lajků na ještě pitomějších fotkách. Ale obávám se, že ta možnost se mi nenaskytne.

(Jestli jsem někoho urazila, tak se omlouvám, protože to jsem ani trochu neměla v plánu. Ale zkuste se na to podívat jinak než že to, že máte jeden z nejlepších mobilů, je ohromná výhoda.)

A poslední věc: Chtěla bych se omluvit, že jsem tady dlouho nebyla. Tentokrát to nesvedu na žádné učení ani na nic jiného, tentokrát je na místě se opravdu omluvit, protože jsem se na to fakt vykašlala. Ale nějak jsem zase dostala chuť psát, takže mě tu asi zase máte zpátky.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 TeSs / safe-sound TeSs / safe-sound | Web | 9. february 2014 at 20:44 | React

Souhlasím s tebou. Taky si nedokážu představit jít do školy bez mobilu. Já jsem každou hodinu když něco napíšeme nebo ták jsem na mobilu a buď hraji hry nebo jsem na netu. Chtěla bych někdy zkusit jít do školy bez mobilu, ale já jsem dojíždějící takže by mě zabila mamka a taky jak já se znám by mě všechno ujelo já bych nedala vědět našim nevěděla bych kolik je hodin a tak. Jsem někdy fakt šikovná. Sociální sítě jako je facebook je zlo. Dobře mám ho taky a trávím na něm řekla bych dost času, ale na nějaké holky fakt nemám. Nejsem jako moje spolužačka co si každou minutu přidává novou fotku kde buď má velký výstřih a nebo špulí pusu. Komu se tohle jako může líbit ? Já tam mám pár fotek jen aby lidi věděli, že jsem to opravdu já :)
Super článek není zase co dodat :)

2 Sheri Sheri | Web | 11. february 2014 at 17:59 | React

Súhlasím. Ja si napríklad brávam mobil do školy kvoli rozvrhu (ten papierový stále strácam) a ešte kvoli hodinkám (vadia mi na ruke a v učebniach ich väčšina učiteľov dala dole alebo prenastavila, aby sme sa na ne nepozerali alebo čo -.- A ešte kvoli hudbe. Dokážem si predstaviť život bez facebooku, internetu, dokonca aj bez telefonovania. Ale nedokážem si predstaviť, že by som pri sebe nemala slúchatká a mobil, teda hudbu. Pri ceste zo školy a do školy, cez voľné hodiny,  hneď ako sa ráno zobudím, keď prídem domov a potrebujem dobiť baterky - jednoducho vždy mi pomáha hudba, teda mobil (som tak trochu závislák).
Aké by to bolo bez notebookov si viem tiež predstaviť. Tuším by som bola celý deň v pohybe lebo by som zabudla čo sme mali spraviť na matiku a potom zas na deják... Ale pohyb je zdravý, no nie? :D  Na internetovej komunikácií je super aj to, že tí ľudia s ktorými si píšem mi jednoducho vždy zlepšia náladu. Aktívne si píšem možno tak so štyrmi - ale s tými zažijem kopec zábavy aj na chate (chate ako fB, nie ako dome :D). NAživo by to bolo ešte lepšie, ale byť celý deň s nimi a vôbec doma, to by asi moc možné nebolo.

Stále však bojujem s časom. Pri počítači čas tak strašne letí. Poviem si, budem tu iba hodinu. Keď najbližšie skontrolujem čas, som tu už hodinu a pol a ešte som nespravila ani to, čo som chcela. Snažím sa kontrolovať ale jednoducho mi to nejde :/ a potom pravdaže nič nestíham a učím sa o 22:00 večer.

A dnešná mládež, o tom by som tu písala ďalšiu pol hodinu, takže v skratke. Nenzášam to vyjadrenie: dnešná mládež. Pretože každý sme iný. Lenže do popredia sa dostávajú tí zlý. Každý hovorí o tých , čo pijú a neviem čo. A to nazývajú dnešná mládež. Hovoria, že vôbec nečítame. Čítame, lenže tých nás pár si nikto nevšimne. A tak sme pokladaní za dnešnú mládež - zlú, sprostú a skazenú. Som na gympli a môžem povedať, že tam takí nie sme. Ale na ostatných školách takí sú. A keďže ostatných je viac, zase vyhrávajú -.- :D

3 Jass the Neverlander Jass the Neverlander | Email | Web | 11. february 2014 at 19:48 | React

Neeeell.
Milujem tieto tvoje články, úvahy. Vždycky sa preberiem a pozriem sa na seba, čo robím, čo sa deje s mojím životom a viem že niečo je zle a mám z toho depky.
Odkedy mám iPhone, vidím, že je to horšie, uvedomujem si to. Viem že je to zlé, a tak, ale vlastne, čo s tým môžeme urobiť? Vymazať si všetky aplikácie a nekomunikovať cez techniku? Aj ja som z toho smutná, ale tento problém je strašne subjektívny.
Flappy Bird je malý démon. Zišiel by sa mi Jace aby ho zabil. :D ;) Vraj ho dokonca vymazali z AppStore, lebo ten vývojár bol na psychiatrii z toho. :/

Awww, ďakujem. :) To sa mi na tých knihách páčilo - plakala som, ale nie tak zúfalo ako pri Allegiante, napríklad. :D :(

Tiež mi niekedy Percoš liezol na nervy, ale koniec koncov, prišiel mi celkom fajn. :D

Nie si hrozná, len si zabudla. Ani ja si už nepamätám veľa z Harryho Pottera. :D :)

Ahh Nell ďakujem. <3 Mám dobrý vzor čo ti poviem. ;)

4 Kei Kei | Email | Web | 11. february 2014 at 19:54 | React

O můj bože !! tenhle článek mi doslova !! vyrazil dech.. jenom čtu a přikyvuju a s každou následující větou se mi pusa otvírá víc a víc (jsem si jistá že už teď mě chceš zabít za hrubky :DD)
Máš totální pravdu.. !! Já mám třeba ještě staromódní mobil. není tam internet jsou tam 2 hry, které jsou jenom v beta verzi takže stačí 2 minuty na vyhrání a jsem s ním nadevše šťastná. nejvíc zuřím když jdu s někým ven a on si vytáhne mobil a začne tam být na fb.. Kurva tak na co jsem já ? (pardon za slovo :D ) Všechna konverzace se vytratila. Je hrozné jak je svět 'vyspělý' chybí mi prostý den kdy jsem neměla mobil. Jenže jakmile odhodíš mobil, notebook atd. tam přestaneš existovat. Na takového člověka v tomhle světě už není místo. Už jenom ta myšlenka je hrozná. Lidstvo se nyní nemůže obejít bez něčeho co předtím vůbec neměl a troufnu si říct že předtím bylo líp.

Heh. vážně jsem se zamilovala do tvých článků.. Nevím kam bych se měla zapsat abych se stala affs ( teda pokud je vůbec vedeš ) pokud jo a stojíš o čtenáře s otevřenou pusou (co to kecám stejně to tu budu chodit číst) tak mi rozhodně napiš na blog :)

5 Sheri Sheri | Web | 12. february 2014 at 18:16 | React

Samozrejme, že by mi nevadilo ak by si sa inšpirovala. Ja som na taký podobný vzhľad narazila niekde na tumblr, takže inšpiráciu mám vlastne odtiaľ :)

Máš pravdu, Remarque píše pravdivo. Jednoducho nič neprikrášľuje. Svoje knihy spravidla končí smutne (ale taký je život, a hlavne v tom období, no nie?), ale ako si písala, nespadne to na teba. Pekne pomaly nás na to pripraví a my sa s tým musíme už len zmieriť. Síce vždy zabije moje obľúbené postavy, ale zabije ich s takou... rozvahou a krásou (fakt neviem ako to popísať :D).

6 alfalfa alfalfa | Web | 12. february 2014 at 20:16 | React

Súhlasím si tebou, tiež sa mi to veľmi nepáči, že všetci sú teraz zahľadení len do mobilov alebo počítačov a zabúdajú na osobný kontakt s priateľmi alebo rodinou. Ale na druhej strane, tiež k nim patrím. Ale uvedomujem si to a snažím sa to mierniť a regulovať. Keď som s kamarátkami alebo rodinou, nevšímam si internet ani mobil, jednoducho si užívam čas strávený s nimi. Ale ako vravíš, technológia nám veľmi zmenila život a v mnohých veciach nám pomáha a je užitočná. Len treba nájsť tu zlatú strednú cestu.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement