My nightmares are usually about losing you.

5. january 2014 at 16:09 | Nell |  writing about anything
Jak často se vám stane, že se vám v noci zdá sen? Poslední dobou, asi tak půl roku, jsem to zkoušela trochu pozorovat na sobě. Bohužel se mi často stává, že vím, že se mi sen zdál, ale za dva dny si to vůbec nepamatuju. Jsou však i takové, které se mi zdají třeba dvakrát, navazují na sebe a já jsem z toho trochu mimo, protože pak vůbec nevím, co je sen, a co sen není.
Jak říkám, zkoušela jsem to na sobě trochu pozorovat, ale intervaly snů se mi moc nepodařily. Došla jsem ale k jedné zajímavé věci: když spím dlouho, vyspím se krásně, spím po tom, co jsem unavená, sen se mi zdá. Je to takový zvláštní pocit. Normálně vstávám tak chvilku před půl sedmou, ale třeba o víkendu, když jdu spát později, anebo jsem prostě unavená, vstanu v osm a většinou se probudím z nějakého snu. Je to tak, že nejradši bych zase usnula a snila ten sen dál, protože většinou je to nějaký dobrodružný, úžasný sen, ale to nejde. Nikdy se neprobouzím tak, že bych umřela nebo těsně před dopadem na zem. Většinou je to tak, že se něco, co se řešilo celý sen, konečně vyřešilo, a už tam není nic zajímavého, tak se probudím.

Párkrát se mi ale stalo, že můj sen přerušil budík. Je to zvláštní, ale ten sen skončil přesně v tu chvíli, kdy budík zazvonil. Možná chviličku před tím, ale já si prostě nepřestanu říkat, jak je možné, že to skončilo zrovna v tu chvilku? V tu chvíli, kdy jsem se měla probudit, zrovna tehdy, kdy ten sen skončil, jako fakt skončil, všechno nějak dopadlo, zazvonil budík. Jak se to sakra dalo takhle načasovat?
A to mě přivádí k další věci: jak dlouho sny trvají? Protože když se mi zdá sen, spávám většinou aspoň devět hodin, ale to je asi hloupost, aby se mi zdál po celou dobu. Jenže... Ten sen je tak opravdový, jak je možné, že trvá třeba jenom minutu? Já jsem v tom snu, a žiju celý den, tak jak to, že ten sen opravdu tak dlouho netrvá? Utíká tam čas rychleji, nebo co?

Nevím jak vy, ale já svoje sny strašně moc prožívám. Vždycky se probudím a je mi líto, že už je konec. Jednou jsem se dokonce rozbrečela, protože v tom snu umřel můj taťka a já jsem se bála, že to nebyl sen, protože všechno tam bylo tak reálné. Zdají se mi strašně zvláštní sny, a já ve všech něco cítím. Jednou se mi zdál sen, že spadlo letadlo s mým kamarádem. Nikdy v reálném životě jsem necítila takovou prázdnotu a bezmoc, a když se potom ukázalo, že žije (což bylo taky v tom snu), nikdy (to bylo tehdy, před dvěma roky, ne teď) jsem víc nebrečela štěstím a nikdy jsem neměla snad větší radost. Nedávno se mi zdál sen o Willovi Herondaleovi. (Vím, co si pod tím představíte, ale nechte mě to vysvětlit.) On se jaksi proměnil v Jema a umíral. Ale zároveň jsem tam byla já a kašlala jsem krev (jako Jem v knížce), a chtěla jsem, aby mně Magnus pomohl, ale on pořád, že všechnu energii dává Willovi, že mně nemůže pomoct. Ale já jsem ho pořád přesvědčovala a přesvědčovala, až teda řekl, že jo. Energii přesunul na mě a v zápětí začal křičet, že Will umírá. Tehdy jsem se úplně nejvíc bála a cítila jsem se strašně provinile, protože to bylo kvůli mně. Začala jsem ječet, ať se na mě vykašle, hlavně ať zachrání Willa. Odběhl k němu, ale pak jsem se dozvěděla, že Will stejně umřel. To bylo... hrozné. To byl strašný sen. Přestože jsem věděla, že je to hloupost, protože všechny ty postavy byly smyšlené, bylo to šílené. A já jsem se strašně bála a bylo mi ho líto a cítila jsem se hrozně, protože jsem to zavinila já.
Nebo třeba dneska se mi zdálo, že nemám u počítače klávesnici. Teda, ne celou. Měla jsem tam jenom pár kláves a to bych nebyla já, kdybych se nestrachovala, jak to budu dělat bez klávesy 'delete'. No, i takové sny existují.

Je zvláštní, jak jsou sny propojené s realitou. Jednak, že když se probudíme, postrádáme třeba něco, co jsme měli ve snu. Stává se vám to? Vadí nám, že nejsme tak úžasní jako v tom snu, chybí nám někdo, koho nemáme šanci jinak potkat. A pak, do snů se dostane obrovská část našeho života. Strašně často se stává, že to, co se nám stalo přes den, se nějak ocitne v tom snu. Někdy to třeba udělátme lépe, když se nám to v reálu nepovedlo, jindy se ukáže, že nic z toho, co jsme udělali, nemělo cenu. Párkrát se mi stalo, že jsem z něčeho přes den byla vystresovaná. Objevilo se to ve snu. Něčeho jsem se bála. Bylo to ve snu.

Zkouším si vzpomenout na všechny svoje sny, aspoň tak obecně. Málokdy se stane, že by se v tom snu stalo něco dobrého, většinou mě tam něco štve, mám tam spoustu starostí, někomu se něco stane, zkrátka všechno se nepovede tak, jak by mělo. Ale stejně, když se probudím, mám pak příjemný pocit. Možná proto, že zjistím, že to byl jenom sen, možná kvůli něčemu jinému. Ale já mám sny fakt hodně ráda. Odpočinu si a na chvilku úplně uteču z reality. Beru sny jako něco unikátního, co se stane jednou za čas, jako takový malý zázrak, který mě někdy navštíví. A kdyby nebylo snů, každou noc bychom se na dlouho propadali do temnoty.
 

5 people judged this article.

Comments

1 Unicorn. Unicorn. | Web | 5. january 2014 at 18:16 | React

Sny se mi zdají každý večer. Zdá se mi jich někdy klidně i pět, já vím, že jich pět bylo, ale pamatuju si jen dva. Z těch dvou si pamatuju, že oba dva skončili s otevřeným koncem. A když chci zase usnout a většinou se mi tak podaří, tak se probudím v tom posledním snu, ale něco si tam podvědomě přidám. Něco, co chci aby tam bylo nebo je to třeba i někdo. A proto sny miluju. Když usínám myslím na něco důležité (kluk, rodina, můj celkový život) a v tom snu se mi to pak pěkně odráží.
Docela divné bylo, že když jsem chtěla, aby má sestra měla miminko, nakonec jsem na porodním sále skončila já. A probudila se ve chvíli, kdy přišlo na svět. A pak jsem usnula a to dítě bylo z ničeho nic mojí sestry.
Sny trvají jen několik sekund, ale jejich příběh může trvat klidně několik dnů. Zdají se těsně před tím než se vzbudíme. O všechny tyhle věci jsem se zajímala, dokonce si pamatuju, co určité věci, které se odehrávají v našem snu, znamenají. (např. když plaveš v bazénu, bazén je vlastně pomyslné štěstí nebo něco po čem toužíš, takže bys měl mít v následujících dnech štěstí)
Když jsem to "studovala", tak jsem si někde dokonce přečetla, že sny nás odráží takové jací doopravdy jsme a přenáší se v nich něco, co nám nedá spát. Takže, jak si naznačila, že ve snu něco dostaneme/máme a po probuzení nám to chybí. Do toho snu tu věc přivedla naše vůle a to, že jsme po ní toužili.
Třeba když jdu spát hladná, tak tam nějakou část hraje jídlo nebo se tam alespoň na chvíli objeví.
A krásný článek mimochodem! :)

2 raive raive | Web | 6. january 2014 at 16:44 | React

Když jsem byla malá, tak se mi pořád jeden a ten samý sen opakoval dokola a já ho nesnášela. No, vlastně dva. Jeden byl o tom, jak ze strašné výšky padám na zem a těsně před dopadem jsem se vždycky se škubnutím probudila a druhý byl o tom, že mě chce šežrat dinosaurus -_- :D Teď už se mi to dlouho nezdálo a už je to pěkně dlouho, co se mi nějaký sen opakoval. Každopádně sny taky hrozně prožívám a často se mi podaří k ním vrátit. Nedávno jsem se probudila ze sna, kde jsem byla v aréně a bojovala jsem s Catem z Hunger games :D No a když jsem ho porazila, přišli za mnou Gale s Peetou a právě v tu chvíli to skončilo. Naštvaná jsem se probudila a protože jsem ještě byla rozespalá, podařilo se mi ke snu vrátit a nakonec se z toho stal pěkný sen. Ne úchylný, to zase ne :D Dost často o snech přemýšlím, jsou hrozně zvláštní a já je mám popravdě strašně ráda. Pokud to teda nejsou noční můry.

3 Alexis Alexis | 7. january 2014 at 1:21 | React

Strašne ma zaujal tento článok , neviem prečo ale ty proste pises nádherné články. Až teraz som sa odhodlala napísať komentár k niektorému. U mňa je fakt divne že už asi 2 týždne sa mi snívajú sny s jednou a tou istou osobou. Buď je tam len ako vedľajšia postava buď ho tam vidím alebo len prechádza alebo dokonca je hlavná postava snu. Je to chalan ktorého milujem. Som snim :3. toto za mi stalo prvý krát za život . Počula som že vraj každú noc sa nám nieco sníva ale si to často nepamätáme preto si myslíme ze sa nám nic nesnívalo ... Naučila som sa postupom času a pozorovania sny si tvoriť tak povediac sama . Ked chcem aby sa mi s tým doticnim snívalo tak sa mi snim sníva alebo dalsi prípad je že ked sa prebudim s krásneho sna a je fakt úžasný a chcem aby sa mi sníval ďalej tak proste dokážem si ho vložiť ako keby do ďalšieho spánku . Neviem ako som na to prišla ale u mňa to funguje . Raz sa mi sníval strašný sen ako ten doticny ktorého milujem a neustále sa mi snim nieco sníva sníval sen ... Ako ho zabil moj otec. Tak to bol reálny sen a tak som v tom sne revala a usla som z domu že to bolo strašne . Ked som sa zobudila  rozplakala som sa a ked som počula z poza dverí ocov hlas vo mne sa zbudil taký hnev a nenávisť. Dva dni som bola celá dezorientovana z toho sna a plná hnevu a nenávisti smerom k ocovi . Tak som sa vzila do toho sna ... Strašne nieco .. P.S: ospravedlňujem za za chyby atď ... Som na mobile ..

4 Lana Lana | Web | 7. january 2014 at 13:19 | React

Tento článok ma naozaj zaujal, lebo sny ma nesmierne fascinujú. Až teraz po prečítaní tvojho článku som si uvedomila, že spím tých 8-9 hodín a nie je možné, aby tak dlho trvala aj môj sen! Ja osobne som nikdy nezisťovala ako často sa mi niečo sníva, ale keď nad tým rozmýšľam tak celkom často. Občas sa mi snívajú sny, z ktorých sa zobudím a spomeniem si na ne až o nejakú chvíľku. A možno ani nie úplne na ne, ako na miesto, kde sa odohrávali alebo na to čo som počas toho sna cítila. To je pre mňa úplne najdivnejšie :D Tiež sa mi raz snívalo, že mi zomrel tatino a sestra a ja som volala 112 a oni nechceli prísť a ja som strašne kričala, že musia a hystericky som plakala. Vieš si predstaviť aká som bola rada, keď som sa zobudila a zistila som, že to bol len sen. Ale potom sa mi snívajú aj pekné sny. Minule mi v sne niekto dal ako darček slona a sloníča :DD alebo sa mi snívalo, že ma prišiel pozrieť jeden chlapec, ktorý sa mi páčil a vzal ma von :) A tiež je pravda, že keď ohľadom niečoho stresujem alebo sa niečoho bojím objaví sa mi to vo sne. Alebo vo sne poviem ľuďom veci, ktoré sa im v skutočnosti bojím povedať...

5 Claire Drayen. Claire Drayen. | Web | 7. january 2014 at 17:24 | React

Aaah, ta poslední věta. Naprostá dokonalost.
Stejně jako ty mám taky ráda sny. Co si pamatuju, většinou se mi zdá něco strašidelného, když už se mi něco zdá a pamatuju si to, a v tom snu nikdy není moc lidí. Jeden sen, úplně ten samý, se mi dokonce kdys zdával víckrát. A nedávno když jsem usnula, tak jsem se ocitla na místě, na němž se odehrával jiný sen, který jsem si pamatovala z dřívější doby.
Jestli jde o tu délku snů, těžko říct, říká se, že trvají jenom třeba pár vteřin. Ale měla bych celkem rozumné vysvětlení na to, že tvůj sen skončí těsně před zazvoněním budíku, což se mi taky párkrát stalo. Když ten sen skončí, tak pak ještě chvíli spíš, jenže to si nepamatuješ. Stejně jako když třeba upadneš do bezvědomí, vzpomínáš si jenom na tu poslední věc, a pak až když se probereš, ale co bylo mezi tím si nepamatuješ. Takže vlastně stejně tak uběhne i čas mezi koncem tvého snu a zvoněním budíku, jako by ani nebyl. Snad to chápeš :D
Fakt by mě celkem zajímalo, jak sny vůbec vznikají, na jakém základě. Doufám, že na to někdy někdo přijde.
Každopádně super článek, se skvělým nápadem :)

6 Unicorn. Unicorn. | Web | 7. january 2014 at 21:29 | React

K tvému komentáři. Narazila jsem na tumblr, kde měli takhle rozvrženou stránku (menu přibližně stejné, jako stránku) a mě to strašně zaujalo, navíc se mi líbí takové obrázky, tak jsem to jen zkombinovala a bylo to. Ale děkuju moc. :)

Já doufám, že ten den nikdy nepřestane, protože tě ujišťuju, že je úžasný pocit, když tě obdivuje někdo tak nadaný jako jsi ty. A musím se přiznat, že je ta povídka trochu zkrácená, kvůli času, který jsem na ní měla (ach jo, škola).

Btw na wattpadu jsem si četla tvůj příběh. Jsem zamilovaná, do té tajemnosti, pocitů a upřímnosti, co se týče hl. postavy. Moc se mi líbí, jak formuluješ věty a zaobíráš se i maličkostmi, neuvěřitelně mě to vtrhlo do děje a těch pár stránek jsem zvládla za pár minut a chtěla další. :) Fakt moc obdivuju tvůj příběh a jeho zajímavý a tajemný nápad.

7 Lemonka Lemonka | Web | 8. january 2014 at 20:28 | React

Sny jsou zvláštní a jak říkáš, jsou to vlastně takové malé zázraky. x) Taky mám sny ráda. Moc. Kdysi se mi zdál sen na pokračování a trvalo to snad týden, než se mi "přehrál" celý. Vždycky jsem se těšila, až půjdu večer spát a dozvím se, co bude dál. xD
Je tomu možná rok, co se mi začal stále opakovat jeden stejný sen. A to ten, že se topím. Bylo to fakt děsivé. Kdysi jsem se v noci vzbudila dusila jsem se. Pak jsem se rozkašlala. Vždycky jsem v tom snu nějak spadla do vody a pak padala k naprosto černému dnu. Jak se světlo nad hladinou vzdalovalo, přestávala jsem sebou cukat. A pak jsem to nevydržela a nadechla jsem se. Ten pocit potom neumím popsat. Pokaždé to bylo úplně stejné. Pak jsem si našla, co by to mohlo znamenat a mělo to být to, že mě čeká obrovské štěstí, nebo něco v tom smyslu. Ten sen se mi přestal zdát, když přišlo ono štěstí. x)  Sic' už skončilo, ale bylo.
Sny jsou nádherně zvláštní. Ukazují nám, jak obrovskou fantazii vlastně skutečně máme. x)

8 Lana Lana | Web | 10. january 2014 at 13:14 | React

V prvom rade sa ospravedlňujem, že odpisujem až teraz, ale vôbec som nemala čas sa dostať na blog... A samozrejme ti neskutočne moc ďakujem za krásny komentár! :)
Tá časť bola tiež neskutočná a mám pocit, že celá kniha Charlieho malé tajomstvá bola proste úplne neskutočne dojemná a ešte dlho po tom, čo som ju dočítala som to musela rozdychavať :D

9 mrspapi mrspapi | Email | Web | 10. january 2014 at 14:16 | React

taky se mi to často stává. Probudím se a teď, byla to pravda či ne? Když si následně uvědomím realitu, přijde zklamání či útěcha, protože o čem jsou sny? O tom, čeho se nejvíce bojíme, nebo to, o co naopak nejvíce stojíme, i když se to sebevíc snažíme skrývat.
nádherný článek!

10 Es. Es. | Web | 14. january 2014 at 16:19 | React

páni, zajímavě si to o snech sepsala.. já si ani většinu snů nepamatuju, ale znám ten pocit, kdy se probudíš třeba uprostřed snu a chceš ho dosnít, ale už to prostě nejde..

11 Áňa Áňa | Web | 25. january 2014 at 21:44 | React

Sny jsou obecně zajímavé téma. Často, když čtu nějakou knížku před spaním, tak jsou postavy z ní i ve snu. A je to pak celkem bordel se v tom vyznat. Obzvlášť, když ty postavy splývají s postavami, které skutečně znám, jestli mi rozumíš. A pak jsou takové ty případy, kdy si večer říkám, jak nesmím do školy zapomenout trojúhelník a v noci se mi zdá, jak jsem ho zapomněla. Nebo když jsem jednomu klukovi loni chtěla říct, co k němu cítím, byl ten sen jakoby předtucha. Pořád dokola se mi zdálo jak jsme šli ven a já mu to řekla, a ve chvíli, kdy jsem mu to řekla, tak sen začal znovu stejně. No, ve skutečnosti mi také neodpověděl, heh. :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement