Jazz se prostě dobře hraje.

19. november 2013 at 21:03 | Nell |  diary
Od mého posledního koncertu uplynula docela dost dlouhá doba, já jsem si naivně myslela, že ta doba se bude táhnout ještě déle a déle, až se prostě na všechny koncerty zapomene a já budu hrát jenom pro sousedku od sedmi hodin ráno.
Ne. Je půlka listopadu a už prostě nadešel čas na předvedení se. Něco málo jsem za ty dva tři měsíce nacvičila, přesnější výraz by byl hodně málo, skoro nic. Ale jednu jazzovou etudu jsem přece jenom zvládla. Ono se to lehko řekne. Jazz a podobný věci se fakt dají naučit rychle. Přišla jsem na to, že skladby, který se mi líbí, se naučím třeba za týden. Ale to, do čeho se nutím, se nenaučím třeba vůbec, prostě to jednou odložím.




Od rána jsem se toho dnešního koncertu strašně bála, musím se přiznat, že tu skladbu ještě ani pořádně neumím - a to říkám po koncertu! Klepaly se mi nohy, byla mi zima a celý den jsem si trhala nehty a takovou tu kůži kolem, čímž jsem si vůbec nepomohla, protože to potom vypadalo fakt hnusně a ještě to bolelo, když jsem hrála. Ale zase to pomohlo na nervozitu.

Nesnáším, když mám někam jít, je to docela závažné, a když tam přijdu, něco se zvrtne. Ne že by to byl vyloženě případ dneška, ale já jsem šla do té školy, kde se měl koncert konat, a už zvenku jsem viděla, že v místnosti, ve které se mělo hrát, je zhasnuto. A to bylo půl hodiny před koncertem. Takže jsem si to šla zahrát na zkoušku do jiné třídy, ale stejně. Když nejde všechno přímo podle plánu, není to úplně příjemný.

Na koncert jsem se zapomněla přezout, takže jsem hrála v černých šatech a černých vzorovaných punčocháčích, a k tomu jsem měla červené boty ke kotníkům, nohy mně v nich pluly a tkaničky jsem měla rozvázaný. Bojím se, co si o mně lidi v maličkým publiku říkali. Naštěstí tam se mnou nebyla mamka, protože jestli jo, skoro bych se vsadila, že by mi dala na zadek jak malému děcku.

Zahrála jsem to hnusně. Divně. Šíleně se mi klepaly ruce, ale to vždycky. V jednu chvíli se mně začaly třást tak moc, že jsem se nějak netrefovala do kláves, takže to muselo znít otřesně. A dělala jsem chyby. Zrychlovala jsem. Ve spoustě částí té kraťoučké skladby jsem zapomněla na dynamiku. Když jsem udělala chybu, nejspíš jsem to zopakovala. Ale učitelka mi řekla, že to bylo dobrý. Že tam chyby byly, jo, že to nebylo dokonalý, ale na první letošní koncert to bylo dobrý. I ostatních pár učitelek mi řeklo, že se jim to líbilo. A musím uznat, že oproti loňskýmu prvnímu koncertu, kdy mně všechno vypadlo a já jsem nebyla schopná zahrát nic víc než pětkrát za sebou začátek a jednou poslední akord, to proběhlo v pohodě. Ale na to, jak to bylo loni hrozné, se mně to po zbytek roku dařilo, tak nevím. Doufám, že letos se mi taky dařit bude, protože nemám chuť po každém druhém koncertě brečet, že jsem se totálně ztrapnila.

Ale mám z toho celkovýho výkonu radost. Jsem ráda, že jsem to nezkazila, nezasekla se, že jsem to vůbec dohrála. Zní to hrozně, že to tak říkám, ale já jsem poslední dobou opravdu ráda, když tu skladbu na koncertě vůbec dohraju.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Deniceé Deniceé | Web | 19. november 2013 at 22:07 | React

Vždy jsem chtěla mít nějaký ten talent nebo alespoň umět hrát na kytaru nebo klavír. Na kytaru jsem se hned vykašlala po měsíci a na klavír jsem přestala hrát protože mě to nudilo. Ale přesto mě to štve a nikdy se k tomu nedokopu. Závidím Ti:)...
Ps. Máš krásné články.

2 Rai. Rai. | Web | 20. november 2013 at 17:45 | React

To já jsem hrála na klavír do 4. třídy a doteď si pamatuju, jak jsem si musela do hlavy rvát ty skladby, které se mi nelíbily a jak jednoduše jsem se vždycky naučila ty, co jsem milovala. A ty trémy před koncerty si pamatuju, jako kdyby to byla ještě dneska. Nejhorší bylo, když jsem udělala nějakou chybu před tolika lidmi. Naštěstí mě pan učitel vždycky uklidňoval, že kdykoliv udělám chybu, ať hraju dál, že lidi si toho buď nevšimnou a nebo na to okamžitě zapomenou. Řídila jsem se tím a koncerty vždycky dopadly dobře.

3 all. (elizabett) all. (elizabett) | Web | 20. november 2013 at 19:10 | React

na klavír umím hrát trochu jednou rukou pode not, jinak nic :D ale obdivuju lidi kteří na to uí hrát, hrozně hezky se to poslouchá (y) :)

4 alfalfa alfalfa | Web | 20. november 2013 at 20:46 | React

Ja obdivujem takých ľudí ako si ty, že vôbec na to pódium vystúpia. Ja som veľmi stresový človek, a keď mám pred niekým niečo rozprávať, tak som vždy nervózna.
Blahoželám ti k úspechu, je to skvelé a určite ťa chvála učiteľky musela potešiť. :)

5 Sarah Sarah | Web | 21. november 2013 at 14:20 | React

Jaz je nejlepší :D Na klavír obzvlášť :))

6 Marušla Marušla | Email | Web | 21. november 2013 at 16:48 | React

Vždy jsem chtěla umět hrát na klavír. Hrála jsem na příčku, nějakých 5 let? Možná o trochu méně, ale milovala jsem to. Milovala jsem ten nástroj. Z celého srdce, opravdu moc! :))
Bohužel, pak úraz, pararadm... Ale hudbu zbožňuju pořád! :))

7 Adele. ▲ Adele. ▲ | Web | 22. november 2013 at 17:02 | React

Vždycky jsem chtěla hrát na klavír. :) Hrála jsem na keyboard, ale klavír je klavír. Hrozně jsem vždycky chtěla křídlo ▲

8 Edona Edona | Web | 22. november 2013 at 19:42 | React

Ahoj, v menu jsem si přečetla a musím říct, že jsi moc hezky popsala svůj vztah ke knihám. Mám to stejně. Právě čtu knihu Ten, kdo stojí v koutě a je naprosto skvělá. Kdysi jsem také hrála na klavír a měla předehrávky, ale pak, já blbá, jsem se všeho vzdala. Kvůli studia. Ano, byla jsem blbá.

9 Kája Kája | Web | 4. december 2013 at 9:53 | React

Ve vystupování se přímo vyžívám :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement