"If your eyes could speak, what would they say?"

12. november 2013 at 16:16 | Nell |  books
Zlodějka knih; Markus Zusak

Skoro všechny knížky, které se nám dostanou do rukoku, nás na konci rozbrečí. Ať už je to štěstím, anebo smutkem. Přinejmenším při nich něco cítíme. Málokterá v nás nic nezanechá. Při některých knížkách se vám chce brečet v částech, kde někdo umírá, kde je to dojemné.
A já jsem našla knížku, u které se vám chce brečet po celou dobu čtení. V jednu chvíli dojetím, v další smutkem, a někdy (ale opravdu málokdy) dokonce i štěstím.
Odjakživa, co jsem o Zlodějce knih - teď myslím tu knížku - slyšela, jsem věděla, že tohle nebude knížka jako každá jiná. Že bude něčím výjimečná - jenom jsem nevěděla čím. Věděla jsem, že ve mně něco zanechá; jenom jsem nevěděla co. Tušila jsem, že tohle bude nejkrásnější knížka, jakou jsem četla. Jenom jsem to nevěděla jistě.



Začněme začátkem. Komu by nepřišla smutná malá holka, která opouští maminku a svého právě mrtvého malého bratříčka. Jde vstříc lidem, ke kterým nechce. Bylo úžasné sledovat vývoj jejího vztahu k nim. Na začátku, na úplném začátku knížky k nim Liesel nechtěla. Nechtěla vystoupit z auta, prostě celkově protestovala. Na konci ale, nechci spoilerovat, když se stalo něco hrozného, bylo vidět, že je má ráda. Nadevšechno. I mámu, která jí nadávala. I tátu, který ji měl rád víc než cokoliv jiného.
Liesel. To zašeptala jeho duše, když jsem ji odnášela. Jenže v tom domě žádná Liesel nebyla. Aspoň pro mě ne.


"Co takhle pusu, Saumensch?" Rudy Steiner se děsil polibku od zlodějky knih. Musel po něm nesmírně toužit. Musel ji neskutečně milovat. Tolik, že už ji nikdy o její rty nepožádá, a půjde do hrobu bez nich.
Nemůžu si pomoct, ale Rudyho jsem si oblíbila. Líbilo se mi, jak se choval, jak věděl, co chce. Stejně jako Liesel. Bylo mi ho líto, jak pořád žadonil o polibky. A nedostalo se mu jich. Až pak, až zemřel, ho Liesel políbila. Chtělo se mi brečet. Bylo to zároveň tak nádherné a zároveň tak hrozné. Umřel jí nejlepší kamarád a někdo, koho milovala. A proč? Kvůli hnusné válce.

Když pak ve sklepě psala o svém životě, zapřísahala se Liesel, že se už šampaňského nikdy nenapije, protože nikdy nebude chutnat tak jako toho horkého červencového odpoledne.
Neříkám, že se mi to zdá úplně správné. Je ale pravda, že něco do sebe to rozhodně má. Protože jedině takhle se dá uchovat vzpomínka...

Tyhle výjevy byly její svět a dusily se a míchaly v ní, jak tam tak seděla s těmi krásnými knihami s pěstěnými tituly. Kypěly v ní, když si prohlížela stránky k puknutí nacpané odstavci se slovy.
Hajzlové, pomyslela si. Vy úžasní hajzlové.
Toto už bylo pokročilé stadium hrůzy. Když i zlodějku knih štvaly knihy... Nepřicházelo nic dobrého.

Vybrala jsem pár slov, vět, citátů, které se mě dotkly. Možná jsou bezvýznamné, ale možná jsou jedny z těch důležitých. Každopádně, když si je čtu, pokaždé mně připomenou, jak jsem se cítila. Jako by se bořil celý svět a já nemohla nic dělat.
Ano, přesně tohle se mnou ta kniha dělala. Protože je ze druhé světové války, některé věci se mi zdají tak neuvěřitelné, až mě to děsí. Například schovávání se v krytech.
Udivuje mě, jak je Zlodějka knih nádherně napsaná. Asi bych lhala a moc tu knížku chválila, kdybych řekla, že jsem nečetla žádnou, která by byla napsaná takhle krásně. Ale když ji čtete, všímáte si těch slov, těch přirovnání, těch popisů, všeho. To dělá, mimo jiné, to kouzlo.


Nejhorší, nejšílenější a nejúžasnější na tom je, že příběh vypráví smrt. Je to zvláštní a chvilku mi trvalo, než mi to došlo. Ale došlo. A jakmile se to stalo, otřásla jsem se hrůzou. Věděla jsem, že přijde stránka, ve které si smrt přijde pro Liesel. A nejen pro ni. A tohoto jsem se strašně bála. Na vnitřní straně obálky je napsané, že i Smrt má srdce. Já nevím. Přišla mi krutá. Ale ona sobě ne, a chovala se mile. Aspoň v rámci možností. Snažila se, aby Lieselini přátelé umřeli co nejlépe. Oblíbila si Liesel, bylo jí jí líto. Je pravda, že Smrt se chovala na konci jinak než na začátku. Ale nevím, jestli dokážu říct, že má taky srdce.
Nakonec to ale dopadlo více méně dobře. Neznímila jsem se, že Hubermannovi, její adoptivní rodiče, skrývali ve sklepě Žida, se kterým se tak trochu znali. S Liesel se stali opravdu dobrými přáteli. Jednoho dne ale odešel. A napsal jí knížku. Ta knížka je nádherná. Vzali ho a vedli do koncentráku. On ale zdrhl - nejspíš, protože nějakou dobu po náletu, který zničil skoro selou ulici, ve které Liesel a ostatní žili, se tam Max - tak se jmenuje - objevil. Přežil. On to přežil. Setkal se s Liesel. Objali se. Tohle bylo nádherné. Přes to, že Rudy umřel, všichni umřeli, byla jsem na konci šťastná. Protože Max, člověk, který Liesel nejvíc věřil a ona jemu, přežil. Byla jsem smutná i šťastná zároveň. Tohle prostě dělají nádherné knížky.

Chtěla bych vám říct, že byste si to měli přečíst. Tohle je jedna z těch nádherných knížek, které by každý měl znát. Protože jak příběh, tak všechny myšlenky jsou... nepopsatelné. Tohle, co tady drmolím, pochopíte až tehdy, když si to přečtete.
Můžu říct jednu smysluplnou věc: Tohle je ten nejkrásnější příběh, jaký znám.


 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Maruška Maruška | Email | Web | 12. november 2013 at 16:28 | React

Jak nádherně si to napsala. úplně vím, o čem mluvíš. Taky jsem četla knihy, které ve mně vyvolaly takové pocity. Nemám ráda knihy o válce, fakt ne, ale pokud jsou napsané dobře, klidně si je přečtu. :) a když říkáš, že je to zatím nejlepší kniha, kterou si četla, tak ti budu muset věřit, a číst taky:) až budu mít čas, samozřejmě. se mi teď zdá, že čas nemám vůbec na nic a dost mě to štve..-_-
mimochodem... krásná napsaná recenze. píšeš je po svým a to jedině dobře! :))

2 K. K. | Web | 12. november 2013 at 16:50 | React

Asi už vím, co chci od Ježíška :)

3 Claire Drayen. Claire Drayen. | Web | 12. november 2013 at 21:57 | React

O Zlodějce knih jsem ještě neslyšela. Ale po téhle recenzi se za to přímo až stydím. Okamžitě si jí jdu najít, musím si jí přečíst.
Už jen ty citáty... jsou tak silné. I přestože se nemusí zdát, že jsou. Podle útržků už teď můžu soudit, že to je úžasně napsaná kniha.
To že knihu vypráví smrt jsme si před pár minutami přečetla právě když jsem si Zlodějku knih našla na netu. Nevím o žádné jiné knize, která by byla vyprávěna smrtí. A už jen ten nápad.. prostě páni. Kdybych tu knihu začala číst a nevěděla to, a pak to zjistila... byla bych asi úplně paralyzovaná, asi jako po přečtení Hostitele, pěknou chvíli bych nedovedla nic dělat.
Musí to být prostě ohromně silný příběh. O tom vypovídá už jen to, jak jsi tu recenzi napsala, neuvěřitelně procítěně. Určitě jedna z nejlepších, které jsem od tebe kdy četla.
Slibuju, že si ten příběh přečtu. Doufám, že to stihnu ještě do Vánoc, protože po nich budu v jednom kole. Pak ti určitě dám vědět :)
Ještě jednou, nádherná recenze :)

4 L. L. | Web | 13. november 2013 at 17:23 | React

:O :O :O To zní pěkně. :O To chci zkusit. :O
Jinak souhlasím s tím prvním odstavcem, o tom smutku/pláči. :))

5 elizabett elizabett | Web | 13. november 2013 at 19:59 | React

musí to být krásná knížka :O já musím do knihovny až přijedu domů, už by chtělo něco přečíst, i do školy i tak celkově:D
"Co takhle pusu, Saumensch?" Rudy Steiner se děsil....... nádherný :O :'(
já poslední dobou vybírám filmy u kterých brečím.. špatný počasí takový negativní:D ...

6 Eliza Eliza | Web | 14. november 2013 at 18:57 | React

Páni, ta knížka zní vskutku zajímavě! Za přečtení by rozhodně stála. Už alespoň vím, co si budu přát k Vánocům :)

7 Rai. Rai. | Web | 14. november 2013 at 21:58 | React

Strašně ráda bych se o tom rozepsala, ale vůbec netuším o co jde.. Nikdy jsem o té knize neslyšela. Ale pokud ty říkáš, že to byl nádherný příběh, rozhodně to bude stát za to :)

8 alfalfa alfalfa | Email | Web | 15. november 2013 at 19:18 | React

Tento článok ma dohnal skoro až k slzám, tak krásne napísaný a precítený. Je z neho cítiť všetky pocity, ktoré v tebe vyvolala tá kniha. Ja ju mám doma, ale nikdy som s k nej nedostala, ale po prečítaný tvojho článku si na ňu rozhodne v najbližšej dobe nájdem čas. :)

9 Smajlík Smajlík | Web | 16. november 2013 at 14:16 | React

Už pri názve tejto knihy som si myslela, že to bude niečo fantasy, ale akonáhle som sa dostala ďalej v tvjom článku (ktorý bol, či skôr stále je, úžasný, ako to hovorím stále, ale je to tak!) som zistila, že som sa mýlila.
O tejto knihe počúvam všade kam sa pohnem a mám chuť si ju prečítať, pretože je známy a ľudia ju chcú čítať. A čo čítajú iní, to si musím prečítať aj ja! Hlavne to, čo čítaš ty, pretože všetky recenzie na knihy, či opisovanie tvojich pocitov vo mne vyvoláva túžbu okamžite tú knihu chytiť do ruky a čítať. Čítať a čítať až do konca. Otázne je však, do konca čoho.

Tak, každý to má inak. Ja proste niekedy nemám chuť na čítanie, potom zase stratím chuť na danú knihu, ale nechávam si ju rozčítanú pretože viem, že sak nej vrátim. A väčšinou sa k tomu donútim. A i keď sa mi to zo začiatku nechce čítať,  ponorím sa do príbehu. Rýchlejšie, než by som si stihla uvedomiť a potom sa už od tej knihy nemôžem odtrhnúť :)

10 Lenča Lenča | Web | 16. november 2013 at 14:19 | React

Četla jsem ji taky docela nedávno a patří mezi moje nejoblíbenější. Nádherná kniha a tak moc jiná než jakákoliv knížka. A krásně si ji popsala :)

11 Adele • hers.blog.cz Adele • hers.blog.cz | Email | Web | 16. november 2013 at 23:07 | React

Podle recenze to vypadá, jako opravdu hezká, na city silná knížka... teda, taky mě úplně zamrazilo, jak jsi řekla, že to  vypráví smrt! Nádherně popsáno, napsáno, skvělý. Mám ráda šťastné konce... ale tohle vypadá pěkně. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement