Hello? Hello? C-can you hear me?

20. october 2013 at 20:07 | Nell |  diary
Poslední dobou se mi zdá, že žiju v nějaké vzduchové kapse, která je stranou od všech. Že křičím a křičím, ale nikdo mě neslyší. Jsem v ní uvězněná a nevím, jak se odtud mám osvobodit. Možná je to trochu přehnané, ale já se tak občas opravdu cítím. Vždycky jsem si myslela, že tohle chci, ale teď jsem zjistila, že to není pravda. Nechci být izolovaná. Potřebuju kontakt s lidmi.

Je pravda, že hrozně moc mluvím. Je pravda, že většina toho, co řeknu, zní jako nesmysl. A chápu lidi, že mě pořád nechtějí poslouchat. Protože koho by to bavilo, slyšet pořád dokola o tom, že Katniss drží v novém traileru na Catching fire Peetu? Každý to vidí, nepotřebuje to omílat. Ale já ano. Potřebuju ze sebe tu radost nějak dostat. A dělám to tak, že o tom mluvím dokola a směju se. Snad jen moje nejlepší kamarádka mě chápe a směje se se mnou, i když po chvilce mi začne naznačovat, ať se trochu zklidním, že ječím přes celou chodbu.
Něco říkám. Poslouchá mě jenom ona. "Nelly, nikdo tě neposlouchá." "Nikdo mě neposlouchá, ach jo," řeknu a mluvím dál. Smály jsme se tomu, protože ve skutečnosti mě holky, kterým jsem to říkala, poslouchaly. I ona. Nemluvila jsem jenom pro sebe. Ten den jsme se tomu smály.
Když jsem přišla domů, něco jsem chtěla říct taťkovi. Něco o škole. Něco, co vždycky rodiče - včetně těch mých - zajímá. "Ne, teď ne. To, co říkáš, není důležitý. Nech mě." Bylo mi skoro do breku. Nechtěl mě poslouchat. Jako bych říkala něco nesmyslného. Přitom to nebylo. Nechtěl se mnou mluvit. Já vím, že to zní hloupě, ale mě to v tu chvíli fakt naštvalo.
Pak jsem něco chtěla říct mamce. Řekla mi, že nemá čas. Tak jsem šla za sestrou. Seděla u počítače a s někým si psala. Potřebovala jsem jí něco říct. Řekla mi, ať jdu pryč, že mě nechce slyšet. Dělá něco moc důležitého.
Nevím, co to bylo za den. V jednu chvíli jsem z toho měla legraci, pak mi z toho bylo smutno.


Jenže když mě oni neposlouchají, komu už to mám říct? Chtěla jsem zavolat babičce, to je asi jediný člověk, který moje kecy, ať jsou o knížkách nebo o životě, poslouchá. Ale pak jsem si uvědomila, že to by bylo něco úplně jiného. Nemohla bych mluvit o tom, o čem chci. Musela bych mluvit a mluvit a mluvit. O škole. Kamarádech. O všem. A to už jsem zase já nechtěla.
Možná je to tím, že já si chci povídat, když ostatní nechtějí. Že musím mít všechno jindy, než je to vhodné. Asi to bude tím. Není to tak, že by si mě nevšímali. Všímají, ale když chtějí oni. Když chci já, oni nechtějí. Štve mě to.

Ale tento víkend byl fajn. Sice mamka i taťka pracovali, takže jsem neměla moc příležitostí s nimi mluvit, ale aspoň jsem si udělala věci do školy, naučila jsem se několik částí různých skladeb na klavír, četla jsem, změnila jsem si design na blogu (mimochodem, co na něj říkáte?) a podobně. Prostě jsem udělala co nejvíc věcí, abych měla v týdnu víc času. Na co? To nevím. Možná bych mohla začít víc psát na blog. Nebo jít s někým ven. Tak něco.

Doufám, že se máte hezky. :)
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 20. october 2013 at 20:24 | React

Mě taky někdy připadá, že mě vůbec nikdo neposlouchá a k tomu mi právě slouží blog, taková moje zpovědnice ;)
P.S : Ten nadpis je úryvek z písničky Without you od Lany del Rey, že jo? :)

2 Maruška Maruška | Email | Web | 20. october 2013 at 20:55 | React

Ne, hlavně nezačínej s novým blogem, protože se pak na takový vykašleš, a to pak skončí špatně a já budu brečet ://
Ale design je parádní! Opravdu se mi líbí! :))
Hele, tak si můžeme dát skype, a až budeš mít kecací náladu a stane se ti tohle: (já bych z toho byla mimochodem taky dost na prášky), tak mamku poprosím, aby zapla net (ona mi ho totiž vypíná) a můžeme pokecat. Slibuji, že půl hodinku si pro tebe najdu :33

3 K. K. | Web | 20. october 2013 at 21:35 | React

...I can be your china doll, if you want to see me fall ♫♪

Přesně to uvědomění, které popisuješ v prvním odstavci, jsem já asi před půl rokem. Křičet, ale nikdo neslyší...
Člověk má rád samotu, ale všechno hezky "odsaď, pocaď".
Ano, moc dobře vím, o čem mluvíš. Taky jsem upovídaná a hodně emotivní, málokdo tomu rozumí a většina lidí na mě kvůli mému ječení, objímání ostatních a celkově zvláštním projevům, kouká skrz prsty, ale vlastně je mi to jedno. Nebo jinak - je mi to jedno, dokud jsem s přáteli. Ale jindy se cítím opravdu osamělá a sama. Ano, i největší extrovert tohoto světa. A stejnětak jako jsem upovídaná, umím i hodně dlouho mlčet. Je to celé rozporuplné. Vlastně ani nevím, proč ti to sem píšu... Jenom si ve mně probudila emoce a musí to ven.

S našima to mám stejně. Většinou je nezajímá, co říkám, protože toho prostě říkám hodně. Nebo aspoň na jejich vkus hodně.
Ale já mám teorii - člověk, co hodně vnímá, hodně i sděluje. Nezvládla bych si to všechno nechat pro sebe, musím to šířit.

4 Anne Anne | Web | 20. october 2013 at 22:45 | React

Možná to zní divně, když to řeknu, ale já ti rozumím, a v dnešní den dvakrát více.
Mluvím, mluvím a mluvím. A začala jsem si uvědomovat, že ne kždého to zajímá. Asi si to nechci přiznat,ale docela mě to zasáhlo. A pak tu mám ty kamarády, které to zajímá a já jsem za ně neskutečně ráda:3.Škoda, že se mnou nechodí do školy, tam to zajímá jen málo lidí. Několikrát jsem za tenhle víkend kamarádům řekla: "Né, já bych se rozpovídala a to nechceš.... Fakt tě to zajímá?" Aoni mi kupodivu oba řekli, že ano. Když jsem jednomu řekla, že takových lidí si vážím, divil se. Ale ne, opravdu si jich vážím, protože věrný posluchač (jak se sám nzval) je strašně cenný přítel.
Když mě nevyslechne nikdo jiný, často musím hledat, ale někdo se pak přeci jen najde. Vždycky jsem se bála někomu svěřit, ale v poslední době mi to přestává dělat problém - jak sourozenců, rodičům nebo kamarádům.
Proto nepřestávej hledat a hlavně nepřestávej mluvi! :)

5 Anne Anne | Web | 20. october 2013 at 22:46 | React

[4]: Uvědomila jsem si, že právě ten komentář, co jsem napsala vlastně dokázal to, že ti rozumím.:D Rozepsala jsem se, protože jsem ukecaná a protože mám potřebu to alespoň někoum sdělit:D.
Proto díky ti! :)

6 alfalfa alfalfa | Email | Web | 21. october 2013 at 18:21 | React

Aj ja som občas ten typ človeka, čo musí všetko každému povedať, aj tú najhläpejšiu vec, jedoducho to potrebujem to seba dostať a podeliť sa s tým so všetkými. Bohužiaľ, veľakrát aj ja narazím na tvrdú stenu a nikto nechce moje nezmysle počúvať. :(
Ale mám aj také chvíle, kedy som rada sama so sebou a nikomu nič nevravím, všetko si radšej nechávam pre seba.
Neviem či je to normálne... možno to závisí od nálady, v ktorej sa nachádzam.
Len som ti tým chcela povedať, že aj ja sa občas cítim podobne, kričím, ale nikto ma nepočuje.
Mám rada také víkendy, keď stihnem veľa vecí, ktoré počas týždňa nemám čas urobiť. Cítim sa vždy veľmi dobre :)
Prajem ti krásny týždeň!

7 Tris - the-one-fearless.blog.cz Tris - the-one-fearless.blog.cz | Email | Web | 21. october 2013 at 20:40 | React

To mě mrzí, že tě nikdo nechtěl poslouchat... :/
To je nejhorší, když se tě lidi na něco ptají, a když jim to chceš říct, najednou to pro ně není důležité...
Já bych spíš radši přes týden stihla co nejvíc věcí...
Jenže jsem asi největší prokrastinátor na světě...

8 Liven Liven | Web | 23. october 2013 at 17:59 | React

Hele já to mám zase doma tak, že mi každý do  všeho kecá. Mladší brácha za mnou leze  a ptá se co dělám a tak. Možná by jsem si ten den s tebou ráda vyměnila, ale na druhou stranu zase chápu, když si člověk potřebuje s někým popovídat a není nikdo, kdo by tě chápal.
Taky si mi připomněla, že jsem si dlouho nepovídala s kámoškou o knížkách, seriálech a tak. Budeme to muset napravit, protože se o tom dokážeme bavit vážně dlouho a nejčastěji v hodinách, kde člověk nemůže. :D

9 elizabett elizabett | Web | 23. october 2013 at 18:39 | React

zlatoo... taky sem měla takový období - s nikým se mi nechtělo mluvit, ale potřeba něco někomu říct je hrozně silná. chvíli sem to dusila v sobě ( což není prý dobrý, ale já sem to tak nějak snášela..) a pak když sem se jakoby s kámoškou udobřila, tak to bylo fajn. nepohodli sme se kuli klukovi ale už je to fajn.
nemám ráda, když chci s mamkou nebo tak mluvit a potřebuju se vypovídat co bylo ve škole a tak a ona nemá čas. je to hrozný. ale myslím, že se to u vás zachvíli změní a že to bude fajn ;) určitě to zvládneš a kámoška určitě pomůže myslím :')

10 Lour Lour | Web | 23. october 2013 at 19:49 | React

Taky se mi dost často stává, že mě lidi neposlouchají, vlastně je to pořád. Dneska jsem mluvila s kamarádama z lavice přede mnou, o něčem jsme se bavili, já jim začala vyprávět něco o jedné knížce a oni si začali mluvit mezi sebou a neposlouchali mě. Jo, zamrzí to. Já chápu, že když některé věci melu pořád dokola, tak je to otravné, ale ať mi to aspoň řeknou a já přestanu. Je to na nic. :(
Nový design je takový jednoduchý, ale hezký. Strašně se mi líbí ten obrázek. :)

11 L. L. | Web | 24. october 2013 at 0:55 | React

Joooooooooo, to znám, když jsem do něčeho in love, a potřebuju zoufale o tom pořád mluvit a nikoho to nezajímá a já stejně mluvim a mluvim a nikdo mě neposlouchá a já si přijdu blbě, ale já o tom musím mluvit a když někdo něco řekne, hned v tom vidím souvislost s tím svým něčím a hned na to zase odpovím něco s tím. :D :D
Hunger games mám v plánu shlédnout, bohužel na ulož.tu jsem je nenašla. :/

12 A. A. | Web | 24. october 2013 at 9:56 | React

Věř, že to není jen tvůj problém. Mě nikdo nikdy z rodiny neposlouchal a neposlouchá. Už jsem to vzdala. Ne že bychom se doma nebavili, ale většinou řešíme hlouposti.
O tom, co je pro mě důležité nebo zajímavé se s nima bavit nemůžu. Od toho jsou tu ale kamarádi. Nevěš hlavu, vždycky se najde někdo, kdo tě rád vyslechne. Jen třeba vždycky nebude přímo vedle tebe...

13 KulDame KulDame | Email | Web | 15. august 2018 at 23:28 | React

Pokrasnenie armpit delivers discomfort, pain when moving. to Carry visit doctors is not appropriate. Lump under the muscle cavity may turn out to be cancer illness. However most often it is consequences regular use deodorants, violation rules personal hygiene, intense sweating. Inflammation triggers a close clothing, infected razor-affiliation, the infection.
<a href=http://armpit.info/painful-lump-under-armpit>painful lump under armpit</a>  
Pain under the arm, inflammation, lump becoming warm? This is the boil that should will have to be opened, then drink antibiotics. First treat lotions, antibacterial drugs. When the ailment is started, the required surgical procedure.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama