Miloval Velkého bratra.

10. september 2013 at 17:09 | Nell |  books
1984, dnes již klasické dílo antiutopického žánru, je bezesporu jedním z nejpozoruhodnějších románů 20. století a brilantní analýzou všech totalitních systémů. ''Anti-utopie'' má i svého ''antihrdinu'': je jím Winston Smith, obyčejný, ne příliš statečný člověk, který si nepřeje nic světoborného: chce jen poznat skutečnou, ne zmanipulovanou podobu minulosti, věřit tomu, co vidí na vlastní oči a mít svobodu tvrdit, že dva a dva jsou čtyři...

Životní úroveň je bídná a zhoršuje se. Winston pracuje na Ministerstvu pravdy, jež se zabývá manipulováním minulosti, upravování dokumentů tak, aby byly stále platné. Winstonovou prací je upravovat stará čísla novin. Oceánie vede střídavě válku se zeměmi Eurasie a Eastasie. Pokud se změní situace, ze spojence se stal nepřítel a z nepřítele spojenec, Winston a další úřednící přepisují všechny články, které v minulosti vyšly. Velký bratr totiž nikdy nemění svá rozhodnutí, má absolutní pravdu. Podobně se přepisují předpovědi průmyslové výroby, válečného vývoje apod. Ve skutečnosti se nelze spolehnout na pravdivost ani u letopočtu.

Winston se nedokáže bránit myšlenkám na minulost. Postupně začíná pátrat, jaký byl život před nastolením diktatury Strany a domnívá se, že nebyl takový, jak jej líčí oficiální propaganda. Přemýšlí o své matce a sestře, které zmizely, když byl malý kluk. Začíná si psát deník. Dobře ale ví, že jej na každém kroku i v soukromí sleduje ideopolicie pomocí všudypřítomné techniky. Stejně jako všechny ostatní členy Strany. Myšlenky proti Straně jsou ideozločin, který se tvrdě trestá. A člověka může prozradit i pouhý výraz tváře či mluvení ze spaní. Děti jsou ve stranické organizaci vychovávány k udávání rodičů -popis z Databáze knih



Mnoho z vás možná vůbec neví, o čem tahle knížka je. No, nedokázala jsem to napsat nějak zkráceně, protože to je opravdu složité, takže jsem okopírovala tenhle dlouhý popis. Ale tak vám to aspoň řekne víc.


Jednou jsem se tak doma procházela po obýváku a očima projížděla po poličkách s knihami - a že jich nebylo málo. Narazila jsem na několik knížek se skoro stejným obalm - Edice světových autorů - a mezi nimi byla knížka se zvláštním názvem. 1984. Jak se může nějaká kniha jmenovat takhle? O pár měsíců později jsem kdesi na internetu znovu narazila na 1984 a řekla jsem si, roč si ji nepřečíst, vždyť to zní zajímavě.

Ještě nikdy ve mně snad žádná kniha nezanechala takový dojem. Četla jsem a četla, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Ale ne tak, jako když čtete nějakou knížku a jste na trní, co se stane s hlavním hrdinou. Spíš něco v tom smyslu, že vytřeštěnýma očima čtete slova, která vám třeba vždycky nedávají smysl, a snažíte se najít něco, co by vás přesvědčilo to tom, že to, co se tam děje, není neuvěřitelné. Že tohle je, i když nejpíš trochu přibarvená, realita. Tehdejší.




A teď mi řekněte, jestli s vámi tyhle úryvky nic neudělaly. V poslední části knížky ho mučili. Chytili ho, drželi ho nějakou dobu a mučili ho. Číst to byl opradvu úděsný zážitek.

Je dost možné, že mi unikla hlavní myšlenka. Přiznávám se, že jsem možná úplně nepochopila, kdy se to děje. Protože je tam něco o čtyřicátých letech, ale zase rok 1984 je taky tím rokem, kdy se děj odehrává. Z tohohle jsem docela zmatená.

Ale jedna z hlavních věcí je, že tohle je ten typ knížky, která vás přesvědčí od tom, že žijete v dobré době. Že i přes to, že se vám nic nedaří a jste přesvědčení, že celý život stojí za hovno, máte být rádi, že žijete tady a hlavně TEĎ. Protože to, co se tam dělo, je hrozné. Když si uvědomím, že to tak opravdu mohlo být, zmocní se mě strašný pocit. Pocit, jako bych se začala scvrkávat a najednou úplně zmizela.

Stejně jako po přečtení Zvuku slunečních hodin, i teď jsem zase o něco vděčnější za to, co jsem. Opravdu, představa, že bych byla Winston Smith, mě dost děsí.

Ta knížka je strašně složitá na chápání. Sice jsem se do toho dala, ale stejně si myslím, že mi spousta věcí unikla. Doufám, ale zároveň z toho mám i strach, že až ji budu číst někdy příště (pokud nějaké příště bude), zanechá ve mně ještě hlubší dojem.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Sophie Sophie | Web | 10. september 2013 at 17:34 | React

Ahoj! :) Len mám otázku, či by sme nemohli byť affs :) ozvi sa

2 El. El. | Web | 10. september 2013 at 19:04 | React

Ano v Bulharsku jsem se měla skvěle. O to horší ten šok, že mám chodit do škole.:/

3 Bee Shifer Bee Shifer | Web | 10. september 2013 at 19:21 | React

Tahle knížka mě dost zaujala. Od Orwella se teď chystám číst Farmu zvířat a po téhle bych se taky v nejbližší době chtěla poohlédnout :)

4 Maruška Maruška | Email | Web | 11. september 2013 at 16:42 | React

Vypadá úžasně, to se muusí nechat! :) Zní to užasně:3

5 Smajlík Smajlík | Web | 12. september 2013 at 15:53 | React

Tak o tejto knihe počujem prvýkrát. Ale neviem, či ju tiež náhodou nemáme doma. Pokúsim sa ju pohľadať.
Musím však povedať, že keď som si prečítala obsah, ktorý si tu skopírovala a aj ten úryvok, celkom ma to zaujalo a myslím, že sa ju pokúsim niekde nájsť a prečítam si ju.

P.S: Konečne odpisujem na tvoj komentár. Áno, súhlasím. Len ten názov pôsobí hrozivo, ale nie je to až také strašné oproti obsahu. Tie pocity, zážitky, ktoré sú tam opísané, emócie a to všetko v tebe zanechá zmiešané a znechutené pocity.

6 ΔMELIA GOLDEN ΔMELIA GOLDEN | Web | 12. september 2013 at 17:47 | React

Vypadá to zajímavě. Jen to není zrovna můj vkus. :)

7 Claire Drayen. Claire Drayen. | Web | 13. september 2013 at 18:43 | React

Po tom úryvku si říkám jen oh, páni.
Nelze vůbec diskutovat o tom, že by ten příběh nebyl strhující a působivý.
Fakt netuším, jestli to kdy budu číst, spíš asi ne, ale musím uznat, že je to fakt něco mimořádného. Vsadím se, že i mě by to donutilo začít pochybovat o všem, co se stalo. Tedy, já vím že cenzura stopro je, ale rozhodně ne v takovém rozsahu.
Ah, Zvuk slunečních hodin, díky že jsi mi to tímhle článkem připomněla, musím si to půjčit a přečíst jak jsem slíbila :)

8 Wonnie Wonnie | Web | 15. october 2013 at 22:40 | React

Taky jsem ji přečetla jedním dechem. Prostě nebylo fyzicky možné přestat. (A k tomu datu...Orwell ji napsal v roce 1948 -> a jenom přehodil čísla pro název knihy...to jen abych tě odmátla (: )

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement