And in this moment, I swear, we are infinite.

12. september 2013 at 18:36 | Nell |  books
Den po shlédnutí druhého dílu Percyho Jacksona jsem byla venku s mojí - řekla bych - nejlepší kamarádkou. Neřešila jsem nic jiného než film. No, a Logana. Měla jsem nějaké období, kdy jsem do něj byla fakt blázen. Pouštěla jsem si různá videa z filmů, ve kterých hrál, rozhovory s ním a podobmě. Narazila jsem na trailer k filmu The Perks of Being a Wallflower. Ten film jsem asi půl roku zpátky viděla a hrozně se mi líbil. Obsazení, doba, všechno. Na konci jsem brečela. Spousta lidí říkala, že je to dobré i jako knížka. Ale já jsem si to nechtěla kupovat, měla jsem v plánu půjčit si to v knihovně. Ale pak přišla ta Logano mánie. A já jsem se na ten film podívala znovu. A pouštěla jsem si videa z toho. A dívala se na obrázky. A pak jsem si uvědomila, že tu knížku chci víc než cokoliv na světě.
"Mami, prosím, je tady jedna věc, kterou bych chtěla víc než cokoliv jinýho. No, ano, samozřejmě že je to knížka. Ne, to není krutá knížka, nezabíjej se tam lidi. Ale mami, prosím, já si to zaplatím, mám ještě tři stovky. Ale ne, já si to fakt zaplatím sama. No tak dobře, kupte mi to. Ale ty to nechápeš, já to musím mít co nejdřív. To je tak neskutečněj příběh, kterej tak děsně miluju, já si to musím přečíst. Fakt? Ty to fakt objednáváš? Mamíííí, děkuju!" Objala jsem ji. Měla jsem šílenou radost. Mamka mi objednala knihu Ten, kdo stojí v koutě. A já jsem od té doby počítala dny, kdy ji budu držet v ruce a začtu se do prvních nádherných slov.


Sedla jsem si do dědečkova velikého křesla, ve kterém jsem vždycky četla ty nejlepší knížky, ty, které stály za to, abych u nich proseděla celý den, ty které stály za to, abych se u čtení jich cítila pohodlně, ty které stály za to přečíst několikrát. A otevřela jsem malou, měkkou knížku se zeleným obalem.
25. srpna 1991, Milý příteli.
Takhle to začalo. A já jsem věděla, že tahle knížka bude jiná než všechny, které jsem až doteď četla.

Musím říct, že mě nenadchla. Opravdu, první polovina byla skoro o ničem. Ne, úplně o ničem ne, Charlie poznával nové lidi, snažil se zapojovat mezi ostatní a celkově se se vším seznamoval, tak jako já s knížkou. Ale přece jenom, nebylo tam nic tak dojemného, nic, kvůli čemu bych si připadala méněcenná, nic, kvůli čemu by se mi chtělo brečet. A možná to bylo zčásti proto, že jsem to viděla jako film, takže jsem tak nějak věděla, co mám očekávat.

Tohle mě dostalo na jakousi vlnu. V téhle chvíli jsem si uvědomila, že jsem součástí knížky. Že v tom autě sedím taky, poslouchám Heroes od Davida Bowieho a dívám se na světla. A cítím, že jsem nekonečná. Prostě jsem tam byla s nimi, všechno jsem s nimi prožívala. V téhle chvíli mě příběh úplně pohltil a já jsem nebyla součástí reality, ale úžasné knížky.


Svírá se mi krk, začínám špatně vidět. V očích cítím slzy. Kloužou mi po tvářích a padají na polštář, který začíná být promočený.
Chápu, že vás tohle nerozbrečí. Ne, když to nečtete. Ale tahle věta je hrozně vytržená z kontextu. Kdybych chtěla, abyste to pochopili, přepsala bych sem celou knihu, protože to je to, proč jsou Patrick a Sam jeho nejoblíbenější lidé. Za každé situace při něm stáli, snažili se, aby si ho ostatní všímali, snažili se mu pomoct. A on si to uvědomil. A byl jim vděčný. Neskutečně. A proto jim dal výtisky svých nejoblíbenějších knížek, bylo to totiž to nejcennější, co jim mohl dát.


V některých situacích se nedokážete ovládnout. Nedokážete ovlivnit, jestli se rozbrečíte, nebo jestli to v sobě budete dusit a vyrovnáte se s tím takhle. A pro mě ta situace nastala tehdy, když jsem četla tyhle věty. Potoky slz mi vyhrkly z očí a já jsem brečela. Po strašně dlouhé době. Brečela jsem jako malé dítě. Zoufale. Bezbranně. Přitiskla jsem hlavu na polštář, abych vzlyky ztišila. V mžiku byl mokrý. Nemohla jsem přestat. Nešlo to. Takhle jsem tu knížku dočetla. V záchvatu. Nevím, jestli to byl feels záchvat, možná spíš záchvat zoufalství.

Byla jsem zoufalá z Charlieho. Z toho, že tohle dokázal říct. nebo na to pomyslet. Že si to uvědomoval, protože TOHLE je opravdu hrozné. Poprvé cítil, že někam patří. Opravdu mě to odrovnalo. Nemohla jsem dělat nic jiného než brečet a přemýšlet, jestli někdo takový opravdu existoval. Jestli existuje. Jestli na tom není někdo z mých spolužáků, jenomže to nedává najevo.

A pak jsem si uvědomila, že mám tohle s Charliem společné. Pamatuju si okamžik, kdy jsem věděla, že někam patřím. Ráda na to vzpomínám. Přemýšlím o tom, jaké by to bylo, kdybych patřila někdy dřív k někomu jinému. Nebo kdyby tenhle okamžik nikdy nenastal. Byla jsem z toho zoufalá.

Třesoucíma se rukama jsem zavřela knížku a padla na postel. Oddala jsem se tomu. Ještě že všichni doma už spali, jinak by slyšeli můj ryk. Divím se, že jsem nikoho nevzbudila, protože to muselo být fakt strašné. Hodinu, dvě, tři, nevím, čas jsem nepočítala, jsem ležela na posteli a brečela. Pořád jsem si jenom opakovala, že tohle není možné, chudák Charlie, proč on, proč jsem to vůbec četla, budu z toho zdeptaná.

Tento příběh mě změnil. Nemůžu říct, že ne. Nezdálo se mi to, ale opravdu na mě ta knížka zapůsobila. Odteď si budu víc všímat těch, kteří stojí v koutě, pozorují z povzdálí, vidí věci a rozumí jim. Ale mám dojem, že jsem taky trochu jedna z nich.
Charlieho poslední dopis. Když si to takhle pouštím, pořád si připomínám tu knížku a to všechno. A je mně krásně, smutně, ale krásně, protože to, co říká v tom dopise, je nádherné. A dojemné. Strašně moc se mi to líbí.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Sophie Sophie | 13. september 2013 at 9:52 | React

Musi to byt super kniha :) ja osobne patrim medzi tych, vo si pri knizkach poplacu :)

2 Smajlík Smajlík | Web | 13. september 2013 at 14:40 | React

Mám ten film doma, ale ešte som si ho nepozrela. Avšak po prečítaní tohto článku som sa rozhodla, že pri najbližšej možnej príležitosti si ho pozriem. Možno si kúpim, stiahnem alebo požičiam knihu. Jedno z toho určite urobím.
Napísala si to krásne  a mňa samú to nadchlo, aj keď som film nevidela a knihu nečítala. Avšak tvoje pocity poznám. Niečo podobné som prežívala pri Potterovi.

Čo sa týka tej knihy 1984 zistila som, že ju doma nemáme. Skúsim pátrať aj u starkej a ak ju nikde nenájdem, neviem, čo budem robiť. Asi mi neostane nič iné, len si ju stiahnuť.
Čo sa týka Draculu, zdá sa, že si asi čítala tú tenšiu verziu. Tá hrubá je hrubá ako HP5 a možno o niečo viac.

Som rada, že si sa tak potešila, aspoň tak som to teda pochopila a tiež sa chcem poďakovať za tvoje povzbudivé slová. :)

A musím povedať, že tvoje články sa mi nesmierne zapáčili. Píšeš ich tak krásne, tak inak, tak zvláštne a to všetko myslím samozrejme v dobre. Sú úžasné, rada ich čítam a čas mi pri nich ubehne neuveriteľnou rýchlosťou.

A ešte čo sa týka toho, že niekto stojí v kúte a že niekto niekedy nevie, kde je jeho miesto. Ja sa tak cítim teraz, po prečítaní tohto článku som si totiž uvedomila, že som ešte nezažila pocit, že by som niekde patrila. :)

3 Maruška Maruška | Email | Web | 13. september 2013 at 15:07 | React

Já jsem ho ještě nečetla, nevím, jestli ho někdy přečtu(:
Ale určitě musí být parádní :3

4 Claire Drayen. Claire Drayen. | Web | 13. september 2013 at 18:16 | React

Ta knížka je prostě... je hodně emocionální, ale zároveň tam záleží i na ději, jak se Charlie dostává do kolektivu. Jsou tam ty dokonalé situace, ty kdy mu bylo nádherně, a pak ty příšerné, při kterých se divíme, jak to vůbec mohl zvládnout, jak potlačil nutkání zahrabat se hluboko do země a už se nikdy neukázat (tím narážím na to jak má dát pusu nejhezčí holce v místnosti a místo Mary Elizabeth jí dá Sam). Strašně moc se mi líbilo jak slavili Vánoce. To s tím tajným Santou a jak mu Patrick dal oblek a pak prohlásil, že každý pořádný spisovatel musí mít oblek a jak mu pak Sam dala psací stroj. Je to prostě dokonalá knížka se vším všudy. Zapůsobila na mě i ta lehko opomenutelná básnička.

Co se filmu týče, nemám prakticky moc co vytknout. Jediné co mi tam chybělo byla asi ta část, jak jde na oběd ke svému angličtináři a řekne, že je Charlie speciální, což ty vlastně máš tam v článku jako obrázek.
Taky jsem se samozřejmě zamilovala do věty "We accept the love we think we deserve." Ach, mohla bych tady psát celý den, takže to raději ukončím s tím, že ta recenze se ti mimořádně povedla, je poznat, že je vážně procítěná :)

Co se týče tvého komentáře u mě, jsem moc ráda, že jsem tě potěšila :3
Zatím úplně nevím, kolik to bude mít dílu, možná tak 5, nedovedu si to představit jako třídílný příběh, bylo by to takové zcvrklé :D
Každopádně moc děkuju, další díl se tedy pokusím napsat co nejdřív :))

5 Liven Liven | Web | 13. september 2013 at 19:12 | React

Knížku jsem nečetla, ale chtěla jsem ji číst. Zatím tedy nemohu posoudit knihu jak samotou, ale pouze film. Film se mi líbí. Viděla jsem spoustu animací, obrázků, že jsem si jsi tedy řekla, že si stáhnu alespoň ten film. Bude dětinské když řeknu, že jsem se v tom filmu tak nějak viděla? Možná ne, ale možná taky jo. V některých chvílích jsem věděla jak se Charlie cítí a bylo mi do breku už jen z toho, jak moc dobře vím co to všechno obnáší.

Recenze se mi líbí. Líbí se mi už jenom styl, jakým je píšeš. Je to zajímavé a originální. :)

6 elizabett elizabett | Web | 14. september 2013 at 12:37 | React

na precyho Jacksona chci jít do kina, ale asi počkám až to bude na netu na stáhnutí, protože se jen  tak do kina asi nedostanu:D
jinak film The Perks of Being a Wallflower je prej užasný, četla sem o tom už spostu a je to fakt supr i knížka... asi si ji pučím v knihovnw, pokud ji tam budou mít a na film se chci taky kouknout:3

7 Domi Domi | Email | Web | 14. september 2013 at 16:46 | React

tak je škoda, že tá prvá časť ťa moc nezaujala, potom by iste nezaujala ani mňa, pretože ja musím vždy čítať a vidieť len tie najnapínavejšie veci!:D inak super animky, aw :3

8 Claire Drayen. Claire Drayen. | Web | 14. september 2013 at 18:23 | React

Ah, i když nemám moc čas, musím ti prostě na ten komentář odpovědět, to jinak nejde :D

Zaprvé, strašlivě moc děkuju, hrozně si toho vážím! :) Jsem ráda, že tě ta recenze třeba nezklamala když je to o tvůj skoro nejoblíbenější příběh (teď i můj :333 <333).

Úplně přesně souhlasím, COB je prostě jiný, je to.... dokonale skvěle úžasný.

Já mám na psaní  první osobě ráda, že je to takové osobnější. Víš přesně, jak se ten vypravěč cítí. Ale máš pravdu že u té třetí je dobrý, že víš co dělají i ostatní postavy. Proto jsem te´d tu svou poslední povídku taky psala ve třetí. Ovšem z velké zčásti ale i proto, že jsem byla omámená právě z COB :D

Mě asi taky právě Jace, protože to je čistý vtip, kdyžto i Guse jak se nad tím zamyslíš tak zesmutníš, i když máš koutky úst pořád nahoře.
Jo, je to borec, ale stejně mám prostě radši Simona :D

Já jsem taky v záchvatu, takže v pohodě, navíc to co jsi napsala dává smysl :D

A to s těmi sourozenci, to je přesně jeden s těch náznaků z filmu. Když to bylo v knize, nijak zvlášť jsem o tom faktu ani nepochybovala, ale právě kvůli tomu co Jace pak řekl, že tomu nevěří... aaah :D

Já na tom byla s kámoškou, která nečetla knihu. Zezačátku vůbec nechápala to že Clary vidí Lovce stínů ale ostatní ne, prostě jí to nějak nedošlo. A opět souhlasím, je to prostě stokrát složitější když nemáš přečtenou knihu.

"Já vím" tam fakt mohli dát, nechápu proč to tak neudělali. Mě se právě hrozně líbilo jak to řekl Simon v té knize, bylo to hrozně sladký.

Já z těch náznaků akorát tak šílím!!! Musím si koupit další díl ale nemám peníze sakra! :D Kousanec na Simonově krku mě k šílenství přivádí ještě padesátkrát tolik, nechci aby to byl upír, fakt strašně moc nechci, protože to už s ním Clary tuplem nebude. Jakoby nestačilo že Luke je vlkodlak, pak se ještě z Claryny mámy stane víla nebo co?! -.- :D

Já právě nevím, asi na to podruhé nepůjdu, protože jsem bez peněz, jak už jsem psala, ovšem hrozně strašlivě moc bych chtěla, protože když to vidíš poprvé, prostě jen napjatě zíráš a pak na konci se snažíš rozvzpomenout, ale jde to hrozně těžko, takže chci jít podruhé abych si to pořádně uvědomila.

Původně jsem tam tolik těch obrázků dát nechtěla, ale byly tak vtipný! :D A pak ten roztomilý Simon...

Jojo, to bylo boží, jak pak Simon "A kde teda vzali to policejní auto?" a Jace *poker face* a Simon *no, tak kde? Mám pravdu co? face* :D To mě rozsekalo

Já taky měla na krajíčku, ovšem já nejsem moc brečící tip. Já to spíš dusím v sobě a nedávám to najevo, ale stejně uvnitř brečím.

Klidně ještě blábol, můžeme společně blábolit celý večer až do rána :3 :D

9 Denisa Vargova - 16 let Denisa Vargova - 16 let | Web | 15. september 2013 at 10:39 | React

Po pravdě taky jsem plánovala, že si tu knihu přečtu, ale jaksi jsem neměla čas zajít do knihovny a nechce se mi to momentálně vůbec půjčovat. kamarádka má tu knihu myslím doma, tak by mi ji snad půjčila. Percy Jacskon je boží stejně jako Charlieho malá tajemství :) koukala jsem na to s přítelem, ale bohužel se na to se mnou nemohl povídat do konce. Byl to úžasný film,na který vážně stojí za to se podívat :3 mimo jiné máš moc pěkný blog. A nebreč kvůli toho (y) nemá to smysl. Lidé jsou všelijací. Někteří vtom koutě chtějí stát a jiní tam stojí i přes to, že si to nepřejí. To je hold život. Jedna velká sviňárna.

10 Smajlík Smajlík | Web | 15. september 2013 at 10:48 | React

A to ani nevieš, kde dostanem polovicu dobrých nápadov. Ale myslím, že miesto, kde sa tak deje, ti radšej neprezradím. :D

Vieš, ide o to, že som sa vtedy tak zamyslela. Pozrela som sa pred seba, na rieku a na stromy a uvažovala som. O svojom živote, o tom, ako to u nás v rodine vypadá a tak podobne. A rozmýšľala som aj o práci. A takto to nakoniec dopadlo.

Ďakujem. Tak robím všetko preto, aby som tam raz bola, ale ako sa hovorí, trpezlivosť ruže prináša. A čo sa týka tvojich článkov, tiež si myslím, že tam raz budeš. Píšeš úžasne!

Tak toto počujem, či skôr čítam, prvýkrát! Nikdy by som si nijako extra neuvedomovala, že do každého komentáru dám kúsok seba. Ale ak to tak vidíš ty, tak sa teším. Je to také malé plus, nie len pre mňa.

Ďakujem. Aj za pochvalu článku, povzbudivé slová, ktoré ma zohriali na duši a potešili na srdiečku. Veľmi si ma tým potešila, vyčarila príjemný úsmev na tvári.
Skutočne som rada, že sa článok páčil aspoň niekomu. :)

11 K. K. | Web | 17. september 2013 at 17:42 | React

The Perks právě čtu. Nemůžu říct, že bych byla součástí toho velkého boom, jak se všem líbí, všm mění životy a je to to nejgeniálnější, co kdy četli. Ale moc se mi líbí. Je jednoduchá, když chceš odpočívat a má ukrytý smysl, myšlenku, nebo prostě meaning.

Když se nad tím zamyslím, je to perfektní, že knihy dokážou takhle působit na lidi. Hrozně to obdivuju a přála bych si někdy napsat něco, co někoho ovlivní tak, jako mě i spoustu lidí The Perks. Číst dopisy od fanoušků musí být prostě úžasné. Už jen když si vezmu, jak moc miluju jakýkoliv komentář, který si přečtu na svém blogu. A to do něj nevkládám ani zdaleka tolik jako do povídek, nebo deníku.

OK, psala jsem úplně mimo, ale to je jedno.

12 Caroline Caroline | Web | 29. september 2013 at 15:57 | React

Já jsem do Logana zamilovaná už roky, zkrátka od tý doby, co vyšel první díl filmu. A takhle knížka i film!!! Bože, nic lepšího jsem nikdy nečetla/neviděla!! Miluju ji prostě <3 Je to příběh, kterej mě taky změnil....

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement