It was my destiny.

16. august 2013 at 20:34 | Nell |  tales
Možná tomu nebudete věřit, ale já jsem si sedla a začala psát. A co z toho vzniklo? Povídka, pokud se to tak dá nazvat. No, jsem zvědavá, co mi na to řeknete.

"Mami, proč jste se s tátou rozvedli?" ptala se kdysi, jako malá osmiletá holčička, které podél obličeje visely dva tmavé copy.
"No, víš, Pau, přestali jsme se mít rádi. Byl to osud. Nemohli jsme spolu žít, protože takhle to bylo souzené. Osud neovlivníš." Smutně se usmála a zahleděla se zpět do časopisu o módě.
Osud neovlivníš, opakovala si Pauline ještě dlouho potom, co jí to máma řekla. Neovlivníš.

"Co dneska odpoledne?" ptal se mě Josh. "Určitě budou něco dávat. No tak, Pauline, pojď," prosil mě pořád dokola. Podívala jsem se mu přímo do obličeje a snažila se ho přesvědčit, že si nevymýšlím. Že opravdu jít nemůžu, ale hrozně ráda bych šla.
"Je mi to strašně líto," začala jsem mu to vysvětlovat, "ale musím domů. Mamka si přivede jednoho ze svých milenců a já jí musím pomoct uklidit a uvařit," řekla jsem mrzutě. Opravdu mě to nebavilo. Každý měsíc k nám chodil někdo jiný. Když jsem byla malá a byly jsme jen samy dvě, bylo to lepší.
"Nemoha bys to pro dnešek vynechat? Jít se mnou do kina? Mamka si přece výjimečně poradí sama, ne?" s nadějí v hlase mi nabízel spoustu možností, jak bych to mohla udělat, abych s ním mohla někam jít. Zavrtěla jsem hlavou.
"Nejde to. Víš, jak máme velký barák." Pokrčila jsem rameny. "Hlavně přece musím mít uklizený svůj pokoj." Napodobila jsem mámin hlas. "Tam si přece polezou užívat," dodala jsem zhnuseně. Josh se zasmál. Mně to ale nepřišlo vtipné vůbec.
"Nedáš si říct, co? Tak co kdybych tvou mamku přesvědčil, nebo se o to aspoň pokusil. Třeba by tě někdy pustila," navrhl.
"Nikam to nevede. Já…už musím jít. Měj se hezky." Rozloučila jsem se s ním a pádila domů, už jsem tam měla několik minut být.


"Zlatíčko? Jsi už doma?" máma vypnula fén a ze svého pokoje kdesi nahoře v domě na mě volala.
"Mami, prosím, neříkej mi zlatíčko. Pět mi bylo před deseti lety. Jmenuju se Pauline," otráveně jsem jí odpověděla, vyzula boty a hodila je do rohu v chodbě tak, že se z nich odrolila hlína, která skončila na čerstvě umyté podlaze. Ještě že to máma neviděla.
"Mohla bys dneska udělat na večeři něco ty? Nedaří se mně udělat si správně vlasy, asi si zajdu ke kadeřnici a…" zbytek věty se ztratil, když zapnula fén.
"JOO! JASNĚ ŽE MOHLA! NEMÁM ROVNOU I POSEKAT ZAHRADU A TU KADEŘNICI TI DOVÉST SEM?" zakřičela jsem, abych přehlušila fén. Zřejmě ani tak mě neslyšela, protože odpovědi se mi nedostalo.

Zuřivě jsem z ledničky vytáhla sýr a začala ho strouhat. Co třeba udělat jim k večeři chleba s máslem posypaný sýrem, jaký jídáváme, když jsme s mámou výjimečně samy? Tou rychlostí a urputností jsem nedávala pozor a postrouhala si prsty. "Jauvajs," šeptla jsem jen tak pro sebe, abych si ulevila. Rychle náplast. Sáhla jsem po lékárničce, ale ve spěchu, jak jsem náplast hledala, se mi celý její obsah vysypal na podlahu. Zuřivě jsem zaklela a věci naházela zpátky. Na náplast jsem se vykašlala, kdo ví, kolikrát se tohle ještě stane.

"Tak pa, jdu k té kadeřnici," oznámila mi zářící máma, když se obouvala. "Myslím, že tak za dvě hodiny budu zpátky a to už by měl přijet i Dan, tak abychom už měli tu večeři, jo?" usmála se na mě tím nejsladším úsměvem, kterému by nikdo neodolal. Já jsem naštěstí už byla zvyklá. Potichu jsem zamumlala odpověď, tak potichu, že mě nemohla slyšet, a dál jsem strouhala sýr.

Večeře byla nachystaná a já jsem měla chvíli čas, abych si aspoň hodila batoh do pokoje. Neodolala jsem a musela jsem se trochu projít po domě, musela jsem se podívat, jak se moje mamka vytáhla a všechno uklidila. Kvůli nějakému Danovi, který ji stejně do tří týdnů pustí.
Když jsem procházela obývákem, očima jsem zabrousila k poličce, na které byly odjakživa vystavené fotky, na kterých jsem byla já jako malá, já s tátou, ona s tátou nebo všichni tři. Teď tam ale byla jen váza s umělou květinou. Proč nás schovala? Stydí se za nás? Za svůj dosavadní život? Chce, abych snad teď někam odešla, aby tady měli prostor jen sami pro sebe?
V tu chvíli mi zazvonil mobil. SMS. "Prosím, nemohla bys dnes přespat u nějaké kamarádky? Rádi bychom to tady s Danem měli jen sami pro sebe." Ano, přesně tohle jsem čekala. Vadím jim tady. A budu jim tady vadit i příště a přespříště, pokud nějaké bude.
Ano, maminko, zmizím. Zmizím úplně, abych vás tady nerušila.
V rychlosti jsem na papír načmárala vzkaz a papír jsem položila na zem do chodby, tak, aby si toho všimli, hned jak přijdou, a aby si toho všiml i Dan, který o mé existenci nejspíš ani netuší.

Maminko, úplně tě chápu, že bych vám tady vadila, až se budete olizovat a kdo ví co ještě, takže odcházím. Je dost velká pravděpodobnost, že mě už nikdy neuvidíš. Ale tohle je osud. Kdysi jsi mi řekla, že osud neovlivníš. Takže já se ho nesnažím ovlivnit a jdu tak, jak je mi souzeno. Sbohem, tvá DCERA Pauline.

Naposledy jsem se rozhlédla po domě, otevřela dveře, nadechla se čerstvého večerního vzduchu a vykročila pryč. Pryč od mámy, domova a krásných i hrozných vzpomínek. Vykročila jsem po cestě, kterou mi určil osud.

Za městem je lom, nejeden člověk tam ukončil svůj život. Rozhodla jsem se, že se přidám ke šťastlivcům, co se naposledy nadechli s pohledem na okolní krajinu, a rozběhla jsem se tím směrem. Běžela jsem kolem spousty domů, jejichž majitele jsem znala: stará chaloupka, ve které bydlí ohromně stará žena, které jsem dřív říkala Pohádková babička, domek rodiny s dvojčaty, roztomilými dívkami, které vždycky pobíhaly po škole a vesele se smály, a docela malý, ale krásný bílý dům s velkou zahradou, ve kterém bydlí Josh. Ach, Josh. Měla bych mu to aspoň říct, rozloučit se s ním, říct mu, že jsem ho měla ráda, že mě mrzí, že musím odejít zrovna teď a takhle. Zdá se mi to, nebo jsem uviděla jeho hlavu za oknem?

Doběhla jsem k lomu a zpomalila. Až ke kraji dojdu pomalu, užiju si aspoň takhle svoje poslední minuty. Nadechla jsem se a z plných plic zazpívala moji oblíbenou písničku. Po posledním slově jsem si stoupla úplně na kraj. Proč jsem nemohla zůstat s tátou? Proč je moje máma taková, jaká je? Proč dělám tohle? Nemělo cenu na to všechno myslet, prostě jsem se měla odrazit a skočit. Ano, teď.
"Joshi, budeš mi chybět." Řekla jsem potichu a postavila se na jednu nohu. Spadnu tam jako pták, pomyslela jsem si, volná a krásná. Poletím dolů.
Za sebou jsem uslyšela něčí dech. Ne, to se mi jenom něco zdálo, Všechno mě teď odrazuje, abych neskočila. Jenže já jsem statečná, skočím. Osud neovlivníš, zněla mi mámina slova v hlavě. Ne, má pravdu. Jdu vstříc osudu.

Naposledy jsem se nadechla a váhu přenesla do části předkloněného těla, která už se kolíbala nad lomem. V poslední chvíli, co jsem udržela rovnováhu, mě někdo pevně chytil kolem pasu, zvedl a přitáhl si k sobě.

"Pauline." Uslyšela jsem svoje jméno, vyslovoval ho přiškrcený, ale povědomý hlas. Josh. Takže on mě viděl, jak se mířím. "No tak. Tohle nedělej, prosím." Šeptal mi do ucha a držel mě pevněji a pevněji, jako by mě už nechtěl pustit.
Rozbrečela jsem se. Všechno odhodlání ze mě spadlo a já jsem brečela jako malé dítě. Cítila jsem horké slané slzy, které mi stékaly po tvářích, cítila jsem, jak přerývavě dýchám a cítila jsem, že jsem v bezpečí. U Joshe. Přišel sem, aby mě zastavil. Přišel sem, protože mu na mně záleželo. A já jsem kvůli němu nemohla ani přesvědčit mamku, aby mě pustila ven.

"Proč jsi to udělala?" pustil mě a podíval se mi do očí. Nikdy mi nedělalo problém koukat do téměř černých duhovek, ale tentokrát jsem to nevydržela a uhnula pohledem. Zasmála jsem se jako šílená.
"Když jsem byla malá, máma mi řekla, že neovlivním osud. Tak jsem se o to nesnažila, tohle byl můj osud," vysvětlila jsem mu.
"Nebyl. To nebyl tvůj osud. A navíc… nevěř na osud. Všechno můžeš ovlivnit." Trochu se usmál a vzal mou tvář do dlaní.
"V tom případě tys ovlivnil můj osud. Ale když se ovlivnit nedá, tak…" ztratila jsem slova. "Nerozumím tomu. Co mám dělat?" zoufale jsem se mu dívala do očí a čekala útěchu.
"Nevracej se k mámě," poradil mi. "Nezvládneš to."
"To je jasný, tam už se nikdy nevrátím. Co třeba…kdybych šla k tátovi? Nemám ale žádný peníze." Z domu jsem vyrazila jen tak, nevěděla jsem, že se někdo odváží ovlivnit můj osud.
"Já mám. Pojedeme vlakem."

Celou cestu ve vlaku mi tekly slzy. Byla jsem z ticha - oba jsme byli zticha. Navzájem jsme se drželi v objetí a všichni se na nás koukali. Nevím, co si mohli myslet. Možná něco jako Co to ten hezký kluk drží za chudinku?, nebo něco podobného. Bylo mi to ale jedno. Štvalo mě, že to dopadlo takhle. Chtěla jsem to už mít za sebou. Ale na druhou stranu jsem byla ráda, že se to nějak vyřešilo a já můžu dál žít. I když nic už nebude takové, jaké to bylo doteď. Mám být ráda, nebo toho mám litovat?

"Pauline!" vykřikl táta, jen co otevřel dveře. "Co tady děláš?"
"Mohla bych u tebe nějakou dobu zůstat?" zeptala jsem se místo odpovědi. Přikývl.
"Joshi, strašně moc ti děkuju. Děkuju, že jsi udělal to, cos udělal. Děkuju, žes stál při mně. Prostě…děkuju za všechno. Miluju tě." Naposledy jsem ho objala a pak vykročila vstříc novému životu.

Táta mě objal kolem ramen. "Tak co, jaký je ten důvod, že teď budeš tady?" zeptal se ještě jednou s úsměvem od ucha k uchu, kterým mně nejspíš chtěl zvednout náladu.
I já jsem se trochu usmála. "Osud." Řekla jsem důstojně.


 

3 people judged this article.

Comments

1 Liven Liven | Web | 17. august 2013 at 10:14 | React

P.A.N.E.B.O.Ž.E !! To je naprosto dokonalé ! Tak krásně se to čte, že si to snad přečtu ještě několikrát.
Vážně se ti to strašně moc povedlo a doufám, že s psaním nehodláš jen tak přestat, byla by to škoda. :)
Líbí se mi, jak popisuješ to připravování se na skok dolů. Jak přenese svou váhu jinam a naklání se a pak ji chytne Josh, je to úžasné, fakt! :3

2 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 17. august 2013 at 10:51 | React

Teda doufám, že to není podle skutečné události! :D Musím říct, že se to četlo nádherně a na konci jsem měla husí kůži.. Prostě krása, co jiného na to napsat. :)

3 Simi Maple Simi Maple | Web | 17. august 2013 at 12:06 | React

Moc pěkně napsané :) příjemně se to četlo,ikdyž trošku depkařské:D

4 leny leny | Web | 17. august 2013 at 12:07 | React

Nell ja ťa asi zabijem :D Si na zozname aj s Claire a Unicorn. Prečo, prečo mne nikto nedal taký obrovský talent ako tebe? Ach, závidím ti.

Je to krásne napísané, ja som sa pri tom skoro rozplakala a dokonca som sa dokázala vcítiť do toho dievčaťa. Bolo to napísané úplne, úplne, úplne dokonalo a celé to malo krásnu pointu.

Ten koniec ma dostal ale úplne. Osud :3 Josh bol tak milý a niekoho takého by som vo svojom živote chcela stretnúť.

Máš proste talent dievča :D A ja ťa za to raz zabijem (aj keď možno nie lebo koho poviedky by som potom čítala?!).

Finnickova smrť tam bola úplne odveci ale vlastne pre mňa taktiež nikdy neumrel. Jednoducho som ho tam cítila aj pri konci (to bude to moje silné púto s ním :3).

Seriál sleduj zároveň s knihou :D Pomôže ti to lepšie pochopiť tie postavy. Napríklad ja som prečítala asi prvých 100 strán a potom si pozrela prvý diel seriálu a už som všetko pochopila, vedela som kto je kto a tak ^^ Oboje je úžasné a je to jeden z mála prípadov kedy môžem povedať že seriál je rovnako dobrý ako kniha.

Ja som Benyho tiež zo začiatku nemala rada. Pre mňa bol filmový Sherlock jednoducho boh :D Ale človek si na tú jeho krásnu tvár, a oči a postavu a hlas tak zvykne že sa do neho zaľúbi ako Hazel do Augusta :) Pomaly a potom úplne ^^

GAYs forever :333 Ach, ja chcem poznať nejakého osobne. Vážne. To by bolo tak dokonalé.

Darren Shan vôbec nie je o ňom skôr je to akoby paródia na horor (komický začiatok to má :D). Je to o chlapcovi čo spozná upíra a no sám sa ním stane a potom to bude o tom ako žije. Je to vážne ťažké popísať ale kniha je to úžasná a dokonca aj môj mladší brat, ktorý knihy nenávidí je do tej série pohltený :D

Ja už si na tie tvoje mega dokonalo dlhé komentáre asi už zvykám. Vlastne všade kam idem tak vidím najdlhšie komentáre od teba (a potom ešte Foster a Claire) takže je jasné že od teba už človek nečaká jednoslovný komentár :D Ale dĺžka toho ma ešte prekvapuje. Lebo dlhý komentár je niečo iné ako legendárny komentár od Nell :DD

Dával ten posledný odsek vôbec zmysel? :D Lebo sa mi to akosi nezdá :D Tak to odignoruj ok? :DDD Nech si o mne nemyslíš že som blázon.

5 leny leny | Web | 17. august 2013 at 13:10 | React

No to je fakt :D Nikoho zabíjať nebudem. Aspoň zatiaľ nie :D Ale raz keď napíše jedna z vás troch knihu a nepoďakuje mi na konci za svoj život tak potom môžete nechať dvere otvorené, ja si vás totiž nájdem :D Ach, Wanderlust. Myslím že by som mala pokračovať v písaní. Mám síce ešte jednu kapitolu ale potom to už sú iba také kúsky tak asi keď dopíšem tebe tento komentár, pustím si nejakú dobrú pesničku a budem v tom pokračovať :D

Práveže to má úžasnú pointu. Je to krásne a dokonalé :3

Nj, závidím ľudom čo niekoho takého v živote stretnú, lebo potom má človek zrazu niekoho komu sa môže vyrozprávať, s kým môže stráviť pekné aj smutné okamžiky a všetko to jednoducho :)

Presne tak. Fred aj Finnick aj Snape aj Nagini (aj všetci ostatný) stále žijú. Na nich sa totiž nezabúda (Nagini mi pripomenula že si chcem kúpiť jej dvojča ktoré som ešte bohužiaľ nenašla :D a potom zavolať Harryho aby ma naučil hadiu reč :P).

Je roztomilý, a viac ako si myslíš. Však to pochopíš keď začneš Sherlocka pozerať :D Aj v tom novom Star Treku bol neodolateľne sexy :3 Ach, to boli výkriky na celé kino keď sa tam objavil :D S kamarátkami že BENYYYYYYYY :DDD
A áno, Logan je jednoducho zlatučký ale on je narozdiel od Benyho ešte dieťa :D Ale sexy dieťa. Ach to video a tie jeho pohyby čo tam v tej triede ukazoval :D Skoro som umrela od toho ako strašne dokonalý je ^^

Piecť si svoj vlastný chleba? :D Fúúha, to je... divné. Ale čo už. Škoda že nie je ako Alec alebo ako Neil Patrick Harris :DD To by bolo dokonalé.

To ja mám teraz požičaných asi 10 od kamaráta a sesternice :D Mám šťastie že sú tak dobre zásobovaný, mi si vždy požičiavame medzi sebou knihy :D

Dlhé komentáre sú najlepšie :D To je ako by človek čítal hovotý článok a vždy ten článok má nejaké pokračovanie a to je na tom to najlepšie. A s tebou sa tie komentáre píšu vážne dokonalo :D Mňa to nezdržuje, práve naopak. Baví ma to :D To málokedy sa človek stretne s niekým ako si ty.

Keď ty napíšeš jednoslovný komentár tak ja sa premením na jednorožca :D

Ja som blázon do toľkých vecí :D Ach môj milovaný Naruto a všetky ostatné anime. Môj milovaný Barney z HIMYM, moje milované knihy a príbehy od teba a ostatných.....radšej nebudem pokračovať lebo by som vážne nikdy neskončila :D

6 leny leny | Web | 17. august 2013 at 13:56 | React

Tak fajn :D Čítala som to veľmi dlho a oči ma bolia ako stročoného človeka po čítaní bez okuliarov :D Skoro som umrela? Vážne ti išlo o to aby som umrela? :D

Síce to na blogu ako inak nezobrazilo celé, pekne som si to prekopírovala do wordu a začala prekladať do reči s medzerami medzi slovami :D

Teraz ani neviem čo ti napísať lebo to nie je tak krásne rozdelené ako to vždy býva ja som zmätená a bude to teraz všekto jedno cez druhé a zabudnem na polovicu vecí čo som chcela povedať.

Som naozaj krásny jednorožec :D Mala by si byť na mňa hrdá a zájsť so mnou na výstavu koní :D Výhru si potom rozdelíme :D

Star Trek bol super a síce som vôbec nerozumela deju zo začiatku (našťastie kamarátka čo to videla sedela vedľa mňa a vysvetlovala), staačilo mi že tam bol beny :D On je jednoducho starší Logan pre mňa :D

Fajn, ešte som sa nepustila do písania lebo som bola obedovať :D Ale už som našla perfektné pesničky pri ktorých to budem písať takže už by som sa do toho mohla konečne pustiť :DDD

Ešte raz mi napíšeš taký komentár tak ťa vážne zabijem :D Teraz toto je strašne krátke a viem že som ti na polovicu vecí neodpovedala ale keď budeš potrebovať odpoveď na niečo tak to napíš nabudúce zrozumiteľne :DDDD Nechceš snáď aby jednorožec dostal infarkt že nie? :P

7 Heart - i | © SC-ESS Heart - i | © SC-ESS | Web | 17. august 2013 at 14:16 | React

To si len tak začneš písať a vznikne s toho toto?? :D :DDD Je to naprosto dokonalé ! :)) ♥♥♥ Myslím
že máš talent dievča! :) Nechcela by si byť spisovatelka ? Moc sa mi to páčilo. Velmi krásne sa to čítalo vážne. :) PS: nechcela by si urobiť aj pokračovanie ? :) Ak hej tak mi potom niekedy prosím pošli link aby som mohla pokračovať v čítaní. :)

8 Foster. Foster. | Web | 17. august 2013 at 14:34 | React

Páni, Nell. Nejenom, že píšeš skvělé recenze, miluješ knihy, jsi strašně milá, ty prostě dokonce i nádherně píšeš. Jak jsem se dozvěděla už u povídky Pod Povrch, teď se mi to prostě jen potvrdilo. Stále na tu povídku jen zírám, sice jsem ji četla už brzo ráno, ale pořád mě zachvacují celkem dost silné emoce. Klobouk dolů, opravdu.

Potom, čím jsem včera prošla, a prosím neptej se mě, co to bylo. [Proto jsem taky nemohla na tom facebooku, jak jsi mi psala.] No, zkrátka, hodně na mě ta povídka zapůsobila. Mělo to tu hlubší myšlenku, která u tvých povídek nikdy nechybí a bylo to nádherně popsané. Vážně se to strašně plynule čte. Úplně jsem měla sevřené břicho, když šla k tomu lomu, i když jsem tak nějak tušila, že ji Josh zachrání.

Mám otázku: Jak to bude dál? Co bude s Joshem? Uvidí ještě svoji mamku? Možná by tyto otázky měly zůstat nezodpovězené, ale já to prostě musela alespoň zkusit, strašně mě to zaujalo. :)

Víš, nemám dojem, že bych se kdy mohla vyrovnat tvým krásným komentářům. Nechápu, jak to děláš. Vždycky mají hlavu a patu, to u těch mých jaksi postrádám, ale za to taky můžeš ty, když mě vyvádíš z míry takovou boží povídkou. Prostě si nedokážu uspořádat myšlenky.

Ale abych se vyjádřila k těm tvým dvěma předchozím předlouhým komentářům.

Co se týče 3D, já právě měla vždycky ten pocit, že to jde rozpoznat pouze u nápisů. A jednou jsem byla na 3D nějaké džungli a najednou tam vyskočil pavouk, toho jsem se vážně lekla, tak možná proto už nechci znovu na 3D. Každopádně jsem u postav nikdy rozdíl nezpozorovala, ale ty se rozhodně nemusíš omlouvat, nic jsi neudělala. :)

My taky měli trailer o šnecích a tom "Eragonovi"! Ale pak se najednou ozvalo to Hodgovo [:D - nejdou mi přivlastňovací tvary jmen] "Everything you've heard" a já se začala usmívat jako měsíček na hnoji. Bylo to dokonalý, konečně to vidět na velkém plátně, ale zároveň se bojím, jak dopadnu po tom filmu, až ho uvidím celý. Vždyť já to ani nezvládnu vstřebat! Já nemám problém se odhodlat k tomu jít, je mi jasné, že už to skončilo, spíš pak dostanu takovou šílenou náladu - která ve čtvrtek skončila tím, že jsem dlažební kostka jménem Luke, syn od bohyně Spoonice, jakože bohyně lžiček, ano, opravdu se neptej. A s bráchou mám jít na Percyho znovu. To budu znova tak nadšená, bude si o mně myslet, že jsem se zbláznila. Ale alespoň už vím, co čekat. :)

Ale jo, šlo to poznat. Já nevím, co bych dělala, kdybych si s tebou nepsala, to by ta recenze dopadla katastrofálně, jenom samé Logan, Jake, Logan, Jake, Logan, Jake... :D

Já mám vždycky pravdu! TFIOS? Ah bože, vůbec mi nedošlo, že to bude někdy v kinech, to nedám. Bojím se, aby ten film nepodělali. Ale stejně, dopadne to tak, že budu v momentě, kdy je poprvé uvidím, řvát něco jako incest a pak zbytek filmu probrečím. Zachraňte mě někdo. Ale víš co, to bych musela přežít CoB a Hunger Games, takže se toho ještě tolik nebojím. :D

Ale Thalia se měla probrat jako téměř šestnáctiletá... A posunuli tu věštbu, bylo to v šestnácti, ne ve dvaceti. Ale nějak si to upravit museli, bylo by divný kdyby přišli s tím, že Loganovi je v tom filmu třináct. Mě taky ty jeho komentáře vadí, někdy je to jak kdyby byl úplně blbej, nebo nevím.

Mě se strašně líbilo, jak ten film měl i tu hlubší myšlenku, že je to rodina, a že musíš věřit. Krásný. <3
Ale já po tobě ani nechci, abys mi to nějak oplácela, podívej se na ty krásné komentáře, vlastně už to děláš! :)

My se na Jakeovy fotky dívaly se sestřenicí celý den. A taky už mám stáhlý film Jsem číslo čtyři, kde hraje Jake. :3

Já se ještě ke čtyřce nedostala, musím si to někde sehnat v angličtině. :3

Tak fajn, teď jsem ti odpověděla na tvůj první komentář. Vidíš, jak jsou dlouhé?! :D
A přesouváme se od Percyho k Augustovi a Hazel Grace. :3

Aww, zlatí. :3

Takže jsi ji taky četla před tou její "horečkou". Je fajn pocit znát něco před tím, než to začne znát celý svět, v tomhle případě čr. :D

Musím souhlasit s tím tvým odstavcem, že je to vlastně knížka, který změní tvůj pohled na život. Začneš si vážit věcí, které máš, svého zdraví.

Mě se už od začátku zdála krásná, ale v tom je přesně to kouzlo angličtiny, už od začátku to bylo plné myšlenek, líbilo se mi to, ale v češtině to asi mohlo být lehce nezajímavé, no.

To teda musíš! Ale věř mi, jednou to zvládneš. A ten dojem z knížky se ti zlepší o 300 procent. Je to mnohem lepší. <3

Já to měla spíš jako jedinou knihu, u které jsem fakt hystericky brečela. Jakože fakt hodně, hodně. Prostě jsem ani nedokázala číst, tu knížku jsem musela odložit a pět minut jsem brečela do polštáře. Ale ten humor, třeba to s tou sestřičkou, to bylo dokonalé. :3

Přirostli k srdci, víc než jakékoliv jiné postavy. Protože si procházejí starostmi, které mohou potkat úplně každého.

Já si prostě nemohu vybrat, který citát se mi líbí nejvíc. Jestli ten, co jsem dala do článku, či ten, co jsi psala ty, či "World is not a wish-granting factory" nebo "Some infinities are bigger than other infinities". Ale nesmím za pomenout na "You gave me forever within numbered days", to je naprosto krásné. Bože, je to tak dokonalá knížka. <3

Užij si to u babičky. :3
xx

9 Dominika Brunett Dominika Brunett | Web | 17. august 2013 at 15:02 | React

pripomina mi to moj zivot len v tom mojom uz otec nieje a ani nebude

10 Heart - i | © SC-ESS Heart - i | © SC-ESS | Web | 17. august 2013 at 15:32 | React

Asi máš pravdu. Možno b to nebolo ono. :) Ale tak aj tak sa mi to páčilo :))

11 Sonia Sonia | Email | Web | 17. august 2013 at 15:50 | React

Úplně úžasný!:o Tak krásný a dojemný! naprostá nádhera!♥

12 elizabett elizabett | Web | 17. august 2013 at 19:26 | React

fakt supr :O určitě piš dál, krásně se to čte:D

13 Maruška Maruška | Email | Web | 17. august 2013 at 21:46 | React

Jéééézíííís. :3 To je tak hezký :3 A Josh <3 Už teď ho zbožňuju. :D
Já chci pokračovaní! Hned! :)

14 Mel - melplace.blog.cz Mel - melplace.blog.cz | Email | Web | 18. august 2013 at 12:47 | React

No čože ? Ty ma máš vo favourite ? :) Si úžasná, aj ja si ťa okamžite dám. A kvôli tebe som sa aj rozhodla vytvoriť ďalšiuz položku do memu a to tiež Favourites a budeš tam ako prvá. ;)

Rozviedli sa .. :/ Ja otca nemám, žijem iba s maminou a s ujom. Otca som nikdy nepoznala ( bola černoch, z čoho vyplýva že ja som mulatka ), jednu dobu som mala chuť ho poznať a tiež som sa mami pýtala, prečo odišiel ? Nechcel mať dieťa. Tak čo už. Inak celkovo , nádherná poviedka !

15 Amelie Amelie | Web | 18. august 2013 at 13:15 | React

Tak tohle je naprostá nádhera!! :) Mám strašně moc ráda tenhle druh povídek, nevím, jak to vysvětlit, myslím takové ty povídky, kde převládá spíš psychika. ;) Píšeš úplně úžasně, krásně souvisle. Hodně se teď dívám na filmy, jsem z toho úplně zblbá, takže jsem celý tenhle příběh viděla jako nějakou scénu, úplně se mi to promítalo před očima. :)

16 Betty Betty | Web | 18. august 2013 at 15:50 | React

krásně píšeš!!! :)

17 Hani | bevintage.blog.cz Hani | bevintage.blog.cz | Web | 18. august 2013 at 20:14 | React

Tohle jsem.. já.. tohle jsem přečetla jedním dechem. Sebrtala jsi mi všechna slova. Hned jak jsem přečetla jméno "Josh", vzpomněla jsem si, jak jsi mi o tom jménu psala. :D
Tahle povídka se ti hrozně povedla. Zajímalo by mne, co bylo tvou inspirací, doufám že nic zlého. I o osudu jsme si psali... takhle povídka je úžasná a velmi ráda bych byla, kdyby jsi napsala další, protože se čte úplně sama. :)

Chtěla jsem ti, opožděně, poděkovat za tvůj úžasný komentář u mě. Vykouzlil mi úsměv na tváři - to, co jsem potřebovala. Psala jsi, že bych vám tu chyběla.. ať už to je pravda, nebo ne, nebudu se tím zaobírat, potěšilo mne to, hrozně moc.
J8 rozhodně končit nechci, jak jsi sapla - stejně bych se k tomu vrátila. Podle mého je to tím, že jse prostě celé dva měsíce sama, chybí mi kontakt s lidma.. kontak t mám jenom s vámi a já se bojím, že jste nasadili laťku až moc vysoko a proto už nebudu mít tolik ráda své přátele. Ale nechci tě tím zatěžovat.
Zkrátka - moc ti děkuji a povídka je dokonalá. Určitě bych ocenila, kdyby jsi psala dál. :)

18 Kath(Horalka) Kath(Horalka) | Email | Web | 19. august 2013 at 10:52 | React

Oh Máj Gásh!! To je dokonalé, úžasné, boží!!! Přečetla jsem to jedním dechem!!

19 Claire Drayen. Claire Drayen. | Web | 22. august 2013 at 18:25 | React

Takže Josh jo? :D
Dobře dobře, přestanu odbíhat od tématu.
Od té povídky s dívkou, která na střeše mrakodrapu snila o lese, nevinném a neposkrvněném překrásném místě, je tohle tvá nejlepší povídka.
Vždyť je to napsané jako bys byla profesionál! Přísahám bohu! Vždycky jsem věděla, že píšeš úžasně a skvěle a prostě dokonale krásně, ty to máš načtené z těch knih a to pak vždycky přidá na profesionalitě.
Teď je mi jenom hrozně líto, že nemám víc času, abych tady mohla tvůj talent opěvovat mnohem déle.
Jo a mimochodem, jak jsem začala číst Město z kostí, konečně chápu ten prapodivný název tvého blogu :D Tedy ne úplně, tak daleko jsem se ještě bohužel nedostala, ale alespoň vím, z čeho to máš.

20 Baďa Baďa | Web | 28. october 2013 at 13:59 | React

Skvělé! :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama