Pod povrch - 8.

24. july 2013 at 14:12 | N. |  Pod povrch
Dneska jsem se vrátila z dovolené v Krkonoších, ale myslím, že to nestojí za tak podrobný popis jako ta minulá, takže na to nejspíš kašlu, fotky taky nejsou žádné. Proto přidávám další díl povídky, tento už je nejspíš předposlední.
Chtěla bych vám všem moc a moc poděkovat, že sem stále chodíte, protože během tohoto týdne byla super návštěvnost a spousta lidí, které ani neznám, mi psalo komentáře, takže se na ty blogy jdu mrknout. :)
fotka od Raphos


"Teď zkusíme, jak ti půjde chytnout ho," řekla a otočila se ke mně, jednu nohu přehodila přes sedlo a zůstala takhle sedět. "Má docela dlouhou hřívu, myslím toho jednorožce, za kterou ho musíš chytit." Nevěřícně jsem vykulil oči. Chytit jednorožce za hřívu? To už by možná bylo jednodušší chytit kočku za ocas. "Možná se ti zdá, že ho to bude bolet, nebo že ho to bude štvát," pohladila koně, na kterém jsme seděli, po hřívě, "ale ne, nebude. Musíš to tak udělat, protože jinak se k němu nedostaneš tak blízko, aby ses na něj mohl vyšvihnout." Znovu se prsty dotkla hřívy našeho koně a snažila se z ní uplést copánek. "Ale náš kůň tak dlouhou hřívu nemá, takže mu na ohlávku přivážu provaz, za který ho chytíš. Chápeš to?" podívala se na mě. Rázně jsem přikývl. Měl jsem sice zmatek v tom, který kůň má a který nemá dlouhou hřívu, ale chápal jsem, že budu muset sledovat ohlávku a chytit ji. Jasnačka. To bude jednoduché.
Seskočila z koně, já trochu neohrabaně za ní a společně jsme se vydali doprostřed louky.
Po chvíli Elisa zastavila, přivázala koni k ohlávce provaz, zkontrolovala, jestli drží pevně, a sundala mu sedlo. "Připraven. Co ty?" obrátila se na mě.
"Bez sedla?" divil jsem se. Dalo mi to dost práce, než jsem se vyškrábal na koně i se sedlem, se všemi těmi záchytnými provázky, za které jsem se držel a do kterých se mi zamotávaly nohy. I s pomocí Elisy to byl dost těžký úkol. Ale takhle, bez sedla, a navíc ještě po tom, co ho - doufejme - chytím, mi připadalo až moc nebezpečné - nebo spíš neproveditelné.
Přistoupila ke mně a položila mi ruce na ramena. "Patriku," řekla potichu, "ty to zvládneš. A navíc máme ještě nějaký čas, za který se to dokážeš naučit." Její hlas zesílil. "Všichni ti fandí, chtějí, aby se ti to povedlo. Moc bych si přála, abys to zvládl a abys tady s námi zůstal. Udělám pro to, co budu moct." Usmála se a pomalu ruce sesunula.
"Dobře. Tak…děkuju, Eliso. Taky pro to udělám, co budu moct." Řekl jsem potichu. Trapně. Znělo to trapně. Proč mluvím tak škrobeně, zrovna teď?
"Na teď pustím koně, ty se za ním rozběhneš a chytíš ho." Mluvila už úplně jiným tónem, tím klasickým. Za to jsem byl rád. "Pokud se ti to povede, zkusíš na něj vyskočit, aspoň se na něj pověsit. Jestli ne…Snad se ti nic nestane." Ušklíbla se. "Kdyžtak ti pomůžu. On by ti nic udělat neměl, nanejvýš uteče. Ale to ty můžeš taky." Dodala a otočila se zpátky ke koni. Polkl jsem. Nechci skončit na zemi.
"Tři, dva, jedna - teď!" zakřičela Elisa z plných plic. Kůň se rozběhl. Nejspíš čekal, že se ho budu snažit chytit, protože se ohlížel za mnou, a když jsem se ještě nerozběhl, trochu zpomalil. To byl pro mě signál. Vyrazil jsem tryskem po louce a snažil se dohonit obrovský hnědý flek, který se řítil přede mnou. Po chvíli jsem byl za ním. Zrychlil jsem, abych se dostal vedle něj, tak aby se mi podařilo dosáhnout na provaz, který mu visel vedle hlavy a s každým poskočením mu narážel do krku. Jestli zvládnu tohle, můžu si plánovat, co by mělo přijít po tom.
Natáhl jsem ruku a hrábl po provazu. Nestačil jsem ho chytit. Zkusil jsem to znovu, pak znovu, takhle asi pětkrát, ale pořád to nešlo. Musíš se soustředit, nabádal jsem se. Prostě natáhnout ruku a bude to. Povedlo se. Zastavil jsem ho a vyskočil. Světe, div se, dopadl jsem břichem ne jeho záda - div jsem si nevyrazil dech - rychle jsem se otočil a posadil se na něj. Nečekal jsem, že to bude takhle snadné Možná se mi to tak jednoduché jenom zdálo, ale koneckonců, zvládl jsem to, ať už dobře, nebo špatně.
Jako bych jezdil na koni odjakživa, otočil jsem ho a pobídl, aby běžel směrem k Elise. Když jsem se k ní blížil, natáhla ruce před sebe, zavřela oči a nějak nás zastavila. Jako by si před sebou vybudovala neviditelnou neprostupnou zeď, přes kterou se nikdo nemohl dostat.
Přistoupila ke mně a stáhla mě s sebou dolů z koně. Podlomily se mi nohy. Nevím čím, možná stresem, strachem anebo radostí, že jsem to jakžtakž zvládl. Ale tohle byl přece jenom trénink, musel jsem si dokola opakovat.
"Výborně," zhodnotila můj výkon. "Nevím, jak jsi to udělal, ale fakt se ti to povedlo. Nechci nic předvídat, ale myslím, že už jsi připravený a že to snad zvládneš." Podala mi ruku a pomohla mi vstát ze země. Tentokrát bych to sám asi nedokázal. "Tak co, jaký to bylo?" zeptala se, dychtivá po odpovědi.
"To bylo…bylo to..úžasný!" nemohl jsem najít slova. "Nenuť mě mluvit, nejde to!" oba jsme se zasmáli. "Já nevím, jak jsem to dokázal, jako chytit ho, a pak se na něj vyšvihnout…"
"Jsi dobrej," řekla mi na to a objala mě.
"Takže myslíš, že to zvládnu?" zeptal jsem se ještě jednou. Pořád dokola jsem to opakoval, abych neujistil, že přece jenom šanci mám, a možná i větší než nepatrnou. Na rameni jsem cítil, že přikývla.
"Možná…možná to bude chtít ještě párkrát zkusit, ale ještě pořád máme čas." Už moc ne, pomyslel jsem si. "Nemáš hlad?" vzala mě za ruku a vedla k budově, ve které jsme prozatím žili a ve které se obědvalo.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Maruška Maruška | Email | Web | 24. july 2013 at 14:20 | React

Moc, moc, moc se mi to líbilo, vážně!! Úplně jsem nemohla odtrhnout oči od toho, jak se snažil dostat na toho koně. :) Krásně si zrychlila děj, bylo to dobré. :) A ty dva? :3 Prostě cute. *-*
Jenom škoda, že už to bude končit..

2 Licorne | la-vervain.blog.cz Licorne | la-vervain.blog.cz | Email | Web | 24. july 2013 at 15:23 | React

Ježíííš jak som sa tešila na daľšiu časť !  <3 Momentálne som až zabudla dýchať počas čítanie. Krásne napísané. Dokonalé ako vždy. Strašne sa mi páči ako píšeš každý detail. Trebars to ako cítil na rameni, že prikívla :3 Krásne. Určite píš daľej ! prosíím, nechcem aby to skončilo :( A teším sa z tvojho komentáru. Vždy ma svojimi komentármi potešíš, si zlatá :) Ver mi španielčina je ľahká asi tak ako franina :DD

3 Lour Lour | Web | 24. july 2013 at 23:02 | React

Je to dokonalé a je mi líto, že už to bude končit.. :( Mám ráda tvoje povídky! Píšeš vážně skvěle. Nicméně, doufám, že napíšeš zase nějakou novou povídku po téhle. ;) A jinak děkuji za pochvalu vlasů, ale nemyslím si, že by byly boží, ale nějakým způsobem je mám ráda. :D :)

4 Mundia - black-illusion.blog.cz Mundia - black-illusion.blog.cz | Web | 25. july 2013 at 8:34 | React

Píšeš krásně povídky :)
A co se týče mý mámy, taky jsem se usmívala nad tím vašim odjezdem někam a buzením mámy o půl osmé, v tomhle jsem zase stejná já .D

5 Smajlík Smajlík | Web | 25. july 2013 at 9:29 | React

Áno, uznávam. Nie je to fér, ale je to magické! I keď lepšie by bolo, keby to bolo 31.júla. Ale aj tak je to magické! A závidím jej :D

6 Miky Miky | Web | 25. july 2013 at 10:34 | React

Jé, děkuji :)
I když.. kotě je potomek, psala jsem to do úvodu, jenže je fakt, že oni jsou si vždycky hrozně podobní :D

7 Miky Miky | Web | 25. july 2013 at 17:39 | React

Náhodou, focení motýlů je "prča" :D hlavně pro ostatní.. Představ si to: Přilétne motýl někam na kytku, chceš ho vyfotit, na všechny okolo šeptáš, ať jsou v klidu.. Blížíš se objektivem, zaostříš a prásk! Motýl v čudu :( :D

8 the lizz. the lizz. | Web | 25. july 2013 at 19:56 | React

opět perfektní:) jak jinak že?
a ke komentáři: taky jsem to tak měla. proto teď preferuju spontánní akce:D

9 TeSs / safe-sound.blog.cz TeSs / safe-sound.blog.cz | Web | 25. july 2013 at 21:05 | React

Nééé já už nechci aby to skončilo je to od tebe zatím nejhezčí povídka :) Týjo krásně popisuješ detaily a jsem ráda, že to Patrik zvládl, že se mu to povedlo se na toho koně dostat. Věřím, že se mu to povede i s tím jednorožcem ;)

10 Dee. Dee. | Web | 26. july 2013 at 12:04 | React

:O v té povídce vystupují koně?! :D
Měla bych si ji přečíst od prvního dílu, jenomže s mojí neschopností se k tomu ani nedostanu.
Ne! Prostě musím! :D

Ten nový blog je riyoku.blog.cz :)

11 Claire Drayen. Claire Drayen. | Web | 27. july 2013 at 19:56 | React

Je to moc krásný, píšeš to jako kdybys byla přes koně nějaký profesionál :D Nebo mě to alespoň tak přijde, protože já se v koních a všech těch věcích moc nevyznám.
Každopádně je to skvělý, už se těším na další díl, i když je škoda, že už bude závěrečný.
Taky bych se jako Patrik pořád ujišťovala, jestli teda mám šanci, v tom jsem se úplně viděla :D

K tvému komentáři... Samozřejmě ti moc moc děkuju, hrozně moc to pro mě znamená :)) A upřímně, ne, další se mi psát nechce :D Já už to měla takhle naplánované, chápu, že to není moc čestné, nechat takhle otevřený konec, ale popravdě myslím, že to rozšíření už by za tolik nestálo.
Ovšem ve všech komentářích to po mě lidi chtěli, tak možná se odměkčím, když o to bude vážně zájem :D :)

12 Kath(Horalka) Kath(Horalka) | Email | Web | 29. july 2013 at 8:52 | React

Super! :) Těším se na další díl :)

13 mrspapi mrspapi | Email | Web | 31. july 2013 at 8:09 | React

je to nejlepší , opravdu .

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement