Holidays

8. july 2013 at 11:35 | N. |  diary
Včera jsem se vrátila z dovolené v Jeseníkách. Nevím, možná oceníte, když vám podrobněji napíšu, jak jsem se tam měla.

Kdysi už jsem tam byla, takže to pro mě nebyla úplná novinka. Byli jsme ubytovaní v docela pěkném penzionu, bylo tam teplo a čisto, což je myslím hlavní.

Když jsme v úterý večer přijeli, nikdo tam ještě nebyl, tak byla docela nuda. No, nuda. Prostě jsem si sedla ke knížce a užívala jsem si krásný večer. Až na to, že kolem deváté přijely dvě rodiny, takže už tam zas takový klid nebyl. Ale pořád jsem si to užívala - Hostitel, ledový čaj a Lana.

Ve středu jsme vyrazili na výlet. Původně jsem si myslela, že si všichni dělají srandu z toho, že jdeme na Praděd, že nás tím jenom straší, abychom už od začátku pořádně rychle šlapali. Ale když jsme minuli několik směrovek, na kterých bylo napsáno "Praděd, 10km", asi jsme všichni pochopili, že to opravdu sranda není. Šli jsme údolím podél jedné říčky, jmenovalo se to Údolí Bílé Opavy. Nemám fotky, protože tam se fakt nic fotit nedalo, i když foťák jsem s sebou jak blbec táhla. Šlo se tam po kamenech podél potoka, chvílemi jsme i po těch kamenech šplhali do celkem prudkých kopců, což vůbec nebylo jednoduché, když vezmete v úvahu, že den před tím pršelo, takže byly mokré a klouzaly. Ale musím říct, že mě to bavilo, byla to sranda. Nemůžu říct, že bych do té vody ani jednou nespadla, ale nebylo to zas tak hrozný, prostě jsem měla jenom mokro v botách a kalhoty vypadaly, jako kdybych nestihla dojít za keř. Jakmile jsme došli údolím k chatě Barborce, kde jsme si dali vynikající borůvkové koláče, vyrazili jsme na Praděd. Vede tam - směrem, kterým jsme šli my - asfaltka, protože z vrchu se dá jet dolů na koloběžkách. Po té cestě se příjemně šlo, vůbec jsme nepoznali, že jdeme do kopce. Mně se šlo až tak skvěle, že jsem si vůbec neuvědomila, že za mnou nikdo známý nejde, takže jsem přišla k vysílači asi s čtvrthodinovým náskokem. Tak jsem si tam stoupla, nechala se ovívat větrem a koukala do nedozírné dálky. Po chvíli ke mně přišli nějací důchodci, abych je vyfotila, tak jsem to udělala a oni mi pak pořád říkali, že jsem "velice laskavá". Když za mnou dorazili i ostatní, vydali jsme se zpátky, nejdřív na Švýcárnu a z ní k autům. Večer jsem si zase sedla ke knížce a odpočívala jsem, protože i když jsem to nečekala, celkem mě bolely nohy. Přijeli i další lidi, kámoška mé sestry a její rodiče se ségrou a jedna děsná kráva, co si o sobě myslí, že je nejlepší, a já ji nenávidím a dávám jí to strašně ráda najevo, s jejími rodiči a otravným bratrem.

Ve čtvrtek jsme šli na celkem zajímavý výlet. Lesní bary, znáte to? Prostě jdete lesem a najednou tam stojí dřevěný bar. V korytě, do kterého tekla řeka, se chladilo pití, byl tam krb a ohniště... prostě takový bar. Mohli jste si tam něco dát a za to vhodit do takové schránky peníze. Tak jsem si dala energeťák a celý den mi z toho bylo špatně. Potom jsme šli na Smrk, což je nejvyšší vrchol Rychlebských hor. K tomu, abych šla rychle, mi pomáhaly písničky od Ellie. Takže až někam půjdete a budete muset valit, pusťte si ji, nejde nejít do rytmu. Zpátky jsme šli po celkem drsné cestě, ale nějak jsme to zvládli.
Večer jsem si výjimečně nějak moc nečetla, protože mamka mě a její kámošku vytáhla, ať si zahrajeme Evropu. Znáte tu hru, ne? No, tak jednou jsem vyhrála, to byl slastný pocit. Večer přijeli další lidi, mezi nimi i kámoš, kterého mám fakt ráda, takže od té doby už jsem si nečetla a většinou jsme byli spolu a s ostatními.
Ještě ten večer jsem si já, ten kámoš - dejme tomu M. jako Matěj - ta kráva, kterou jsem zmiňovala dřív, a ještě pár kluků sedli ven a kecali. No, hlavně já a M. jsme kecali a ostatní jenom koukali a byli tak trošku mimo. Takže celý večer jsem strávila takřka s M. kecáním o škole, o strašných lidech, kteří jsou všude kolem nás (té krávě nedošlo, že mluvíme o ní). Pak jsme se bavili o tom, že ta kráva jde na gympl a M., jakožto správný provokatér se smyslem pro humor, nahodil, že nechápe, jak se tam mohla dostat. Dobře, teď vám to přijde stupidní, ale kdybyste tam byli, smáli byste se. Kolem jedné jsem šla spát s tím, že zítra všichni půjdeme do lázní, projít se.

Vzbudila jsem se asi v devět a hned po snídani jsme jeli do lázní v Jeseníku. Chtěli jsme se tam trochu víc projít, ale začalo strašně pršet, takže jsme to co nejvíc zkrátili a šli k autu. Byli jsme tak mokří, že ani nemělo cenu jít někam na oběd, takže jsme jeli zpátky do penzionu a uvařili si čočkovku. Kolem čtvrté dorazili ti, co nejeli s námi, mezi nimi taky M., a hned že si půjdeme zahrát ping pong. Tak jsme šli. Zjistila jsem, že hraju celkem obstojně - oproti ostatním. A hráli jsme Ameriku, nikdy předtím jsem to nehrála, ale strašně mě to začalo bavit, takže jsme to hráli kolem čtyř hodin. Ani mi to nepřišlo jako taková doba. Bylo sedm a skoro všichni šli na večeři, takže už jsem tam zůstala jen já s M., což znamenalo další hraní ping pongu. Je to dobrá kombinace, kecat a hrát pinec. Za námi už nikdo nepřišel, takže takhle jsme tam byli taky tak čtyři hodiny. Pak si pro nás přišli, že už jsme bez dozoru dost dlouho (jako by k něčemu došlo-.-) a že máme jít spát, druhý den vstáváme brzo.

Druhý den jsme brzo nevstali, spíš naopak. Teda, já jsem nevstala brzo, M. už byl někde v půlce cesty na Sněžník. My, co jsme si řekli, že ve špatným počasí tam prostě nepůjdeme, jsme se vydali do Zlatých hor, kde jsme se trochu prošli, šli na oběd a pak jsme ještě vyrazili do kláštera Maria Hilfe, kde už jsem byla snad tisíckrát, takže to už byla dost nuda. No a pak jsme se vrátili do penzionu, jako každý večer nebo odpoledne.
M. dorazil chvilku po nás a samozřejmě, jak už byla snad tradice, jsme šli hrát ping pong. Nevím, jak je možný, že mě to tak začalo bavit, ale je to tak. Hráli jsme Ameriku, sami, pak jsme chvilku jen tak seděli a kecali... Byl to fajn večer. Asi v jedenáct nám oznámili, že je stezka odvahy. Chápu, že se vám teď zvedají koutky úst, takže dovolte, abych vám vysvětlila, jak se věci mají.
Jsme taková...parta - parta ožralů a jejich manželek a jejich kámošů, kteří ožralové nejsou, jako třeba moje rodina. A já jsem v té partě z děcek nejstarší. Pak je tam ta kráva, ta je o rok mladší a její chování není jako chování holky, které je třináct. Pak je tam M., který je taky o rok mladší. A ještě jeden kluk, který je taky o rok mladší. A pak tam je spousta mladších děcek, která se ještě bojí. Bojí se jít v lese cestou podle světýlek, ano, chápu to, když mi bylo sedm, taky jsem se bála. Ten kluk a ta kráva se do toho celkem hrnuli, ale já s M. jsme měli tak trošičku kecy, proč musíme jít taky, proč nemůžeme zůstat na chatě. No, malinko se na nás naštvali, ale co. Tak jsme se domluvili, že půjdeme spolu - haha, ti nejstarší, s baterkou, za ručičky... (za ručičky ne :D), že budeme bafat na ty malý. No, nějak se to nevyvedlo, ale rodiče jsme trochu vydusili, když jsme pak zdrhli.
Jakmile jsme zdrhli, šli jsme zase do sklepa hrát ping pong, už to bylo jako droga. Pořádně jsme na to ani neviděli, ale museli jsme hrát a hrát, abychom mohli ještě kecat, protože mě už mamka nechtěla nechat venku. Vrátila se tam taky ta kráva, ale my jsme si jí jaksi nevšímali, takže pak zase odešla a my jsme tam zůstali sami. Asi…hodinu. Než přišel taťka zkontrolovat, co děláme (už zase, oni když se všichni opijí - taťka měl taky pár piv - dívají se na všechno úplně jinak). Někdy ve dvanáct jsme skončili, protože už jsme byli fakt mimo, a ještě jsme si šli sednout před dům. Tak jsme prostě tak mluvili a mluvili... Díky této dovolené jsme se začali mít možná trochu radši. On byl vždycky takové mladší děcko, které se bavilo hlavně s tou krávou. Ale po tom, co si na něj v zimě na horách sedla, pochopil, že asi opravdu není v pořádku, takže si s ní už moc nerozuměl. Takže jsme byli vlastně celou dobu spolu.

V neděli ráno jsme sbalili všechny věci - a že to nebyl lehký úkol! Pak byl ještě čas, když se vyřizovalo placení a tak, takže jsme se nějak dohodli, že si ještě s M. zahrajeme poslední ping pong. Tak jsme hráli, ale už to vlastně nestálo za to, za chvilku pro nás přišli a my jsme stejně skoro pořád mluvili. Nevím proč, ale my dva jsme takové trochu ukecané duše. Ehm..duše? Ne, já JSEM člověk.
Příště se s ním uvidím buď v zimě, když se bude slavit silvestr, to se mně moc nechce, ale kdybychom tam nebyli my dva, na "diskotéce" budou pořád hrát dokola Gangnam style a LMFAO, takže pro dobro všech tam být musíme. Anebo o dalších prázdninách, až se bude stanovat na jedné louce poblíž školy, kam jsem chodila...tam si můžeme zahrát ping pong, před naším domem. Už jsme domluvení.

Pak už jsme teda jeli domů - nás vezli rodiče k babičce - a po cestě jsme se stavili v jednom městečku na hřbitov, kde máme pár příbuzných. Nemám ráda hřbitovy, vždycky je mi tam tak smutno. Ale bylo to rychlé, takže po chvilce už jsme jeli dál. Myslím, že cestu vám popisovat nemusím.

Tak vidím, že jsem na téhle dovolené byla jenom s Matějem, skoro většinu času, a hrála ping pong. Měla jsem v plánu číst - přečíst Hostitele, což se až tak úplně nevyvedlo, ale teď, když už jsem zpátky, mám spoustu času, takže ode dneška začínám. Ptáte se proč až ode dneška? Včera se hrálo finále Wimbledonu, moji dva nejoblíbenější hráči, tak jsem se přece musela dívat, ne? Mimochodem, Andymu jsem fandila, a když vyhrál, řvala jsem a běhala po domě. Taky jste měli tak strašnou radost?

Nedivte se, že je to tak dlouhý článek, je tam shrnutých pět dní, tak co byste čekali? A těm, co si to přečtou celé, což asi bude málokdo, děkuju, že se mnou máte trpělivost.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 autrice autrice | 8. july 2013 at 11:49 | React

Fajn článek. ;)

2 Maruška Maruška | Web | 8. july 2013 at 16:23 | React

Tákže trošku delší a podrobnější článek, než jsem původně čekala. :) :D
Stihla si toho dost, to musím uznat. (y)
Je fajn, že sis to užila. ;)

3 Jani :* Jani :* | Web | 9. july 2013 at 9:30 | React

Tak jo nasadila jsem si brýle, otevřela piškotíka a začala snídat a číst :D
ta knížka mi něco říká, je možné že mi o ni kámoška vyprávěla. Bílá Opava, tak jsme měli školní výlet, no je to tam celkem pěkné a my jsme taky měli podobné štěstí, že jsme šli den po tom co pršelo, takže vím jaké to tam je .. :)
No tak víš co vždycky je někdo, kdo ti nesedne do noty :) a tak aspon že si se bavila s M. jů stolní tenis, ten naprosto zbožnuju, je to úžasná hra u které toho moc nemusíš dělat a dá se začít spousta zábavy:)
Evropa no tu hru znám, ale nikdy jsem ji nehrála :D
čočkovku nemám ráda :D
stezka odvahy mě je 18 a zbožnuju ji :D
jo balit se to je hnus no, nemám ráda a než se vše vyřídí to jsou další 2 hodiny :)
no a tak nemůžeš se s ním třeba domluvit, že se uvidíte dříve než na toho silvestra nebo až příští rok? :)

4 Kath♥(Horalka) Kath♥(Horalka) | Email | Web | 9. july 2013 at 9:47 | React

Když jsem viděla, jak je to dlouhé, vůbec se mi do toho nechtělo. Ale nakonec jsem to stejně přelouskala až do konce :D A víš co? Závidím ti. Toho kamaráda. Také jsem jednou takového měla - bavili jsme se spolu, svěřovali se, blbli, lechtali se a hodně se nasmáli. Jenže on se potom do mě zamiloval. Noa prostě už nejsme takoví kámoši, což me strašně moc mrzí... Tak proto ti ho závidím! :)

5 † Therr † † Therr † | Web | 9. july 2013 at 10:59 | React

Jak já bych takhle někam jela :(. Závidím ti. Je vidět že jsi si to dobře užila :))

6 Liven Liven | Web | 9. july 2013 at 13:49 | React

Proč si se nestavila, když si tady byla?:D

7 Adiw Adiw | Web | 9. july 2013 at 16:18 | React

Po takom dlhom článku neviem, kde začať. Asi len, že ja som bola pred dvomi rokmi v Slovenskom raji a to sme tiež chodili cez rôzne doliny a potoky. Boli tam stúpačky(také rošty) na skale nad vodou. Kamarátka sa strašne bála, ja som sa tam ešte vracala, aby ma otec odfotil, takže asi tak. Zdá sa, že si si to užila a to je dobre.

8 Claire Drayen. Claire Drayen. | Web | 9. july 2013 at 18:37 | React

Na Praděd bych taky chtěla, i když si uvědomuju, že dostat se nahoru musí být makačka. Áách, borůvkový koláče bych si taky dala, dneska mám dutý den :D A jak se ti Hostitel líbí? :)
Jojo, s Ellie lze zvládnout vše :) hru Evropa znám, je to vlastně to stejné co Česko ne? Česko nesnáším, nikdy mě ta hra nebavila :D s M. to muselo být fakt dobrý, chápu, že jste se museli smát, ta blbka je fakt blbá, že jí to nedošlo :D i když být jí, tak bych možná ještě naschvál předstírala, že to nepobírám, jinak bych totiž hrozně zuřila :D
takže jste v těch lázních nebyli nakonec? já bych do lázní hned šla, bože, takový relax, to bych si nechala líbit :3 koukám, že sis to s M. vůbec hodně užívala :D nic tím nenaznačuju, jen konstatuju.
Já bych na tu stezku šla, když jsi byla s ním, po cestě jste mohli taky kecat :D závislost na ping pongu úplně nechápu, já u toho nikdy nevydržela déle než hodinu a půl, tedy když jsou tam lidi, se kterými se dá bavit, to pak jde, ale ping pong sám o sobě mě moc nebaví.
To s těmi dušemi jsi myslela ve spojitosti s Hostitelem? :D já odjezdy nesnáším, ale alespoň že jste se domluvili na ty další výlety.
Hřbitovi taky nemám ráda, vyhýbám se jim, vlastně ani plně nechápu celou tu jejich podstatu, lidi tam chodí za "příbuznými", ale doopravdy jsou to už jen mrtvá těla, popřípadě prach, úplně neživý, podle mě je to celé hloupost.
Já to celé přečetla, určitě mi napiš jak se ti Hostitel líbí :)

9 Hani | bevintage.blog.cz Hani | bevintage.blog.cz | Web | 9. july 2013 at 19:48 | React

Takovýhle "diskotéky" jsou "nejlepší". :D Furt to jedou dokola... hrůza toto. :D Přesně vím, o čem mluvíš. :D Chvilku tě to baví, ale pak už ne. :D
Děsit malý děti? To je zlý. :D Mě by se ale taky nechtělo.. když jsem byla já s kamarádkou jednou v lese, vlastně jsem byla s jednou němkou, ale kamarádka svojí parťačku opustila a úplně mě objala a nechtěla jít beze mě, ale s tím rozdílem, že já jsem odpoledne přiznala, že se budu bát, ale ona ne. :D
Lesní bary? O tom jsem nikdy neslyšela, ale musí to být zajímavé. :) U nás jsou lesní skladiště elektroniky. :D

RE: No, mě se pak taky kvůli Hanně smáli. Protože se jmenuju stejně, vyžívali se v tom, ale chvilku to žrali všichni a já už proto, že to byla Hannah. :D
WITCH jsem taky zbožňovala - každý číslo časáku jsem musela mít, ale ty komixy mne baví pořád. :)

10 TeSs / terky-life TeSs / terky-life | Web | 9. july 2013 at 20:44 | React

Týjo dcl se divím, že jsem to přečetla až dokonce, ale přečetla jsem to a je vidět, že sis to užila. Klidně bych jela taky a to hned :)

11 Claire Drayen. Claire Drayen. | Web | 9. july 2013 at 22:10 | React

U Hostitele jsem se ten konec ani tak úpěnlivě oddálit nesnažila,  předtím jsem viděla film, takže jsem znala konec. Stejně jsem ale znovu brečela,  je to vážně silný příběh.
Hah, asi jsem jediná, kdo tu narážku prokouknul :D
Mě se snad povede přemluvit mamku, aby mi nějakou koupila :D Já totiž nejdřív myslela, jak je to skvělý nápad,  že z ta letu budu psát i na blog a tak, ale počítač je přece jen pohodlnější.  Jako taky by to šlo,  asi jde o zvyk...
Díky že do mě vkládáš takové naděje ohledně té povídky :D už kvůli tobě si na tom dám super záležet :D
Moc ráda bych s tebou šla běhat,  fakt že jo, ovšem obávám se, že nám to nevyjde, když ty jsi z Brna. Já jsem z Libereckého kraje, takže leda že bychom si běžely naproti :D

12 Anne Anne | Web | 10. july 2013 at 22:03 | React

Teeeeda, tos měla fajn pět dnů :). Skvěle jsi to popsala:) (y)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement